„…Ani pořádně nesleduji hru, ačkoli je plná akce a končí 4:1 pro Spurs. Jsem ochromen atmosférou a davem. Když padne gól, dospělí muži poskakují nahoru a dolu jako děti, chlapi starší než táta křičí a klejou a nikdo jim nevynadá. Je to velký mejdan, velká chvíle a já chci, aby trvala navěky…“

V dalších kapitolách se pak dočítáme o jeho první bitce (výprasku) od starších kluků. King na fotbal začíná chodit pravidelně, časem už bez otce a poznává nové přátele, začíná se oblékat podle nich, získává zkušenosti ve rvačkách a zamilovává si je. Také poznává, co dokáží z pár rvaček vytvořit média ruku v ruce s policejními orgány. Nestydí se ani přiznat, že se pár let oblékal skoro jako špinavej hipík a fotbal ho omrzel, když Chelsea hrála na hovno. Časem ale zase dostal rozum, vlasy shodil a šel rozbít pár obličejů. „…Taky jsme moc nevěděli co máme dělat. Ale pak jsme uslyšeli nezaměnitelný zvuk pěsti dopadající na tvář a fanda Palace ležel natažený na zemi, .Jimmy si stoupl nad něj a natáhl se dopředu, aby si podal dalšího. My ostatní jsme pak začali mlátit do fandů Palace, které jsme měli zrovna po ruce…“

King popisuje spousty rvaček na tribunách, ale i mimo ně, popisuje sladké odplaty i rány od obušků.

Nesmí chybět ani pár popisů rvaček v hospodě nebo útoků na jedoucí vlak. „…Nějaký velký chlápek se zapřel nohou o zeď, popadne kliku a strhnutím je otevře. Jsme uvnitř. Okamžitě se rozptylujeme po místnosti, abychom umožnili co nejvíce našim chlapcům rychle vniknout dovnitř. Pohotově uhýbáme před letícími půllitry a zákeřnými kulečníkovými tágy. „Jen poďte vy hovada, jen poďte!“ Cedíme mezi zuby….“

„…Vlak se vykodrcal z nádraží a v tom třísk! Sklo z oken lítalo na všechny strany. Právě uprostřed karetní školy, kterou otevřeli kluci naproti, přistála cihla. Všichni jsme si hledali úkryt, kde to šlo, a Sunderlanďané rozjeli z blízkého mostu synchronizovaný úder vandalismu. „Strojvůdce šlápni na to!“ řval nějaký vtipálek…“

Šestnáct kapitol, ve kterých se můžete dočíst to nejlepší, když King popisuje vzestup fenoménu Hooligans od šedesátých let až po léta osumdesátá, kdy se dá Hooligans považovat jako styl života, ne jen jako občasné pranice, ale jako kultura, kterou se nepodařilo zastavit, možná i díky tomu, že opatření byla při vzniku dost ubohá. „…Jak můj táta říkával, Čím rychleji uhasíš oheň, tím napáchá méně škod…“ I když lístky na zápasy byli drahém a mnozí se z fotbalu snažili udělat zábavu pro vyšší vrstvy King stále věří, že jednou tato doba pomine a na zápasy se budou zase chodit dívat chudí dělníci. „…a kluby se budou muset zase přeorientovat na obyčejné lidi. Už skoro cítím chcanky a vidím přetékat hajzly…“

Na jednom narozeninovém večírku se Martin King setkává s chlápkem Martinem Knightem, zjišťuje že stejně jako on píše kniho o fotbalovém chuligánství, stejně jako on o Chelsea, a když zjistí že Knight popisuje některé stejné zápasy kde byl, stejné rvačky a atmosféry, ale z jiného pohledu, navzájem si jednu kapitolu vymění.

Šestnáctá kapitola nutí čtenáře k zamyšlení, nad policií a jejím hloupím opatřením, nad tím, kdo policisty na stadionech asi tak platil a dodnes platí, ale především nad pojmem násilí, které v jedené z posledních kapitol popisuje a s kterým jsem se i já ztotožnil. Násilí je v našem životě všudypřitomné, od mala ho do nás cpou všechna možná i nemožná média ve filmech, v muzice, knihách, hrách atd. Společnost pak předstírá hrůzu z opravdového násilí, i když mají doma hromady vypálených DVD s horory, nejnovější brutální hry do PC. Vždyť i bojové sporty jsou čím dál tím oblíbenější zábavou všech vrstev. Násilí je všudypřítomné, stačí si to jen uvědomit. Všichni si ho dopřáváme a tak nastává jedna otázka. Je opravdu tak špatné si nějaké to násilí dopřát doopravdy, třeba ve smluvených bitkách na smluvených místech v zapadlých uličkách měst s účastníky, kteří vědí do čeho jdou a co od toho očekávají?

Na místo jsme dorazili (jen já a kámoš Beš) někdy po čtvrté hodině, takže jsme přišli o stříkání grafitů a bublinovou šou, což nás opravdu tížilo , ale nedalo se nic dělat… S Bešem jsme omrkli situaci a usoudili, že ze všeho nejmoudřejší si bude jít dát pivko, fronty zatím ještě docela ušly a tak netrvalo dlouho, a už jsme v ruce drželi ten zlatavý mok. Minulej rok jsme mohli spoustu času trávit krásně venku a vyhřejvat se na sluníčku, ale letos počasí bohužel moc nepřálo, naštěstí zas nějak extrémně hnusně taky nebylo

Beš se po chvíli někam ztratil a tak jsem šel obhlídnout situaci sám a pozdravil jsem pár známejch xichtů a prohodil s nimi pár vět. Z ničeho nic se Beš zase vynořil odnikud a usoudili jsme, že ze všeho nejmoudřejší, bude dát si pivko. Potom jsme šli konečně obhlídnout tatéry a jejich stánky, na pódiu mezi tím vystupovala nějaká kapela, takže o rachot nebylo nouze. Beš nabral spoustu samolepek, bylo jedno co na nich bylo, hlavně že to lepilo a je to z Tattoo jamu. Došel jsem pozdravit známýho, co zrovna kéroval do soutěže nějakýmu týpkovi na nohu římského bojovníka. Chvíli jsme se zdrželi a pak jsme zas šli očumovat krásný ženský, který se nechávaly kérovat, většinou taky pro nachystanou soutěž. Pak přišla Hell party, která byla super jako vždycky. Téma bylo Zombie a dva mrtví zombíci, kteří měli funus, se z ničeho nic probrali, začali chlastat a napichovat se na háky, prostě paráda Pak si nějací jejich dva zombie kamarádi nechali napíchat háky do zad a vytáhly obživlé přátele do vzduchu, ti měli háky někde v kolenou. Pak samozřejmě klasická procházka mezi lidmi a vše perfektně zahrané, seper „šou“.

Ta trocha krve nás s kamarádem trochu zmohla a tak jsme se vydali na zmrzlinu haha. Kdybych věděl že za ní dám takový prachy, koupil bych si pivo nebo nějaký žrádlo…

Po chvíli zevlování jsme se vrátili na místo a začala již zmiňovaná soutěž tatérů a jejich tetovaných zrůdiček Pořadatelé na pódiu v tom měli nejdřív maličko bordel, ale všechno se nakonec vyjasnilo. Po shlédnutí všech kérek v několika kategoriích jsme šli odpočívat na stoly. Z ničeho nic se vynořili známí od nás z maloměsta a pod vlivem několika litrů piv a nejspíš i nějakejch těch panáků nám do hlavy natlačili pár hoven Chvíli to vypadalo že Beš je bude muset odvést domů, což pro Beše nevypadlo příliš dobře, nýbrž má řidičák jen pár dnů Naštěstí pro všechny zůčastněné strany Beš nikoho nikam nevezl, a tak jsme si jen došli do města, pro nějaký jídlo.

Po odchodu starých známých ke zdroji jsme se jen tak poflakovali po kulturáku, čuměli do stánků a koukli jsme na vyhlášení vítězů.  Potom začali hrát Hentai Corporation (nevím jestli jsem ten název napsal dobře), mrkli jsme na ně, aby se neřeklo, zpěvák tam lítal, jak kdyby na něčem byl Když dohráli, jen jsme odpočítávali minuty, kdy začne hrát Zóna A. Po chvíli tam napochodoval nějakej frajer s metr dlouhýma vlasama, křivákem a trikem SS. Ignorovali jsme ho, ale jak jsem se druhej nebo třetí den po téhle akci dozvěděl, nějakej „Vožungr“ mu vysvětlil že triko SS není na takovejhle mejdan ta nejlepší volba

Začala hrát Zóna A a skvěle jsme se bavili už jen tím, jak jsme pozorovali, že si tam spoustu lidí svlíká kalhoty… Zpěvák ze Zóny si pak vylezl přes bedny na balkon a zpíval z balkonu, nevěděl jsem kam koukat dřív. Po výborném vystoupení Zóny jsme šli rovnou k autu, cestou domů jsme samozřejmě nezapomněli zabloudit, ale do svého rodného města jsme se dostali poměrně brzy kolem 01:00.

Obecně musím říct že z celkové akce mám dobrý dojem, děkuji pořadatelům a těším se na příští ročník.

Tak a máme tu nový rozhovor s Kapelou SVZ, která nedávno vydala svoje druhé CD nazvané „Viva la underground“. V článku se dozvíte i pár věcí o starém albu „Pseudopunx“ a na konci se na vás bude těšit jedna ochutnávka z již zmíněného nového alba s názvem „bastard“.

1) Čau, díky za umožnění tohohle rozhovoru a tak mi zodpovězte tu trapnou úvodní otázku typu: Složení kapely, věk, práce, zájmy a záliby, oblíbené kapely atd…

1) Zdar. Tak složení kapely se před nedávnem pozměnilo. Ze tří členů sme se rozšířili na čtyři. Přidal se k nám druhej kytarista a kamarád Mejla. Takže se stava skládá z již jmenovanýho Mejly(25)-kytara, Honzíka(22)-baskytara, kočkoDana(17)(nahradil původního kytaristu Mirka(22))-kytara a Fricka(22)-bicí. Makáme všichni ve fabrice kromě Dana.Vzhledem k jeho věku by podle všeho měl bejt pořád ještě student, že? Zájmy máme ve většině případech stejný, jinak bysme spolu snad ani nemohli hrát. Tak ve stručnosti nějaká ta muzika, ať už její tvoření nebo ježdění na koncerty a fesťáky. Potom ta česká specialita-posezení v hospodě, móda, extravagance a manýry. Kdo má slečnu, tak s ní tráví čas. Občas fotbal, nějaká ta projížďka na kole nebo bruslích. Honzík chodí s detektorem kovů. To je ve stručnosti asi tak všechno. Co se týče muziky, je to asi podobný jako u zájmů a posloucháme ve většině případech tu samou. Klasika z Punku, Oi!, Hardocru… Konkrétních kapel by tu bylo asi fakt hodně.

2) Co vlastně znamená SVZ a jak jste na to přišly?

2) Servis výčepního zařízení

3) Teď něco o kapele, kdy a jak vznikla kapela SVZ, kde proběhl váš první koncert a jak by jste ho zhodnotili?

3) Nu, je to už chvilka, ale snad si vzpomenu na co nejpravdivější odpovědi. Tak kapela, pokud se nepletu, byla už v plánu dřív pod názvem Za nehty špína, ale pořád se to nijak neposouvalo dopředu a první zkouška proběhla už pod názvem SVZ. Ten název sme s Honzíkem vymysleli, když sme jeli autobusem na Pod parou a před náma jelo auto s cedulkou Servis výčepního zařízení a bylo to První koncert, jak sme se shodli, sme odehráli v Milencích kousek od Nýrska a hodnotil bych ho asi tak jako každá kapela. Chaos, zmatek, moc piv a přesto pocit, že sme nejlepší

4) Váš nejlepší koncert a naopak ten nejhorší a proč? Jak často koncertujete? S kým by jste si chtěli zahrát? S kým vším jste už hráli?

4) Nejlepší pocit ze hraní v nás zanechaly koncerty 4.Koncert ve Strakonicích na Křemelce. Perfektní zvuk i atmosféra, plno lidí, prosě bomba! Další vydařená akce bylo letošní Úmrtí Sida na Božkove, kterýho každoročně pořádá Miges. Koncert na třetím místě si asi zaslouží hraní v Lampě v Plzni. Snad už jen proto, že to je Lampa, ale taky díky perfektnímu zvuku a celkem vydařený návštěvnosti. Poslední koncert opět plzeňskej Božkov a Maxusovo oslava narozenin. Pohoda Na ten nejhorší se už skoro zapomnělo, ale bylo to naše první vystoupení na Sidovi (myslim 2009), ještě s prvním kytaristou Mírou. Dál bych to už nerozváděl V poslední době sme už trochu víc viditelný než na začátku, takže i koncertů přibejvá a je fajn, že se nám ozývaj lidi sami. Ať už znamí nebo neznámí. Takže jak říkam, o koncerty teď neni nouze. S kym bysme si chtěli zahrát? No…je toho spousta. Asi takový ty zahraniční legendy a klasiky ať už punkový nebo skinheadský. Infa riot, Cock SParrer, Pistole že jo, to je jasný. Je toho fakt hrozně moc… Zahráli sme si už taky se známýma kapelama. Konflikt, NVÚ, EEčka, Aurora, Oiquellové, All Bandits z Polska, SPS, SAS, Zóna A, starej dobrej Bijolit, Normals?!, Ani krok spät, Plexis a víc mě momentálně nenapadá, takže na koho sem zapomněl, tak ať se nenasírá…

5) Nedávno jste na svět vypustili vaší novou desku „Viva la underground“ kolik na ní najdeme válů, o čem jsou, v jakém hudebním stylu by jste popsali že se nesou, kolikáté je to vaše CD a kde ho seženeme?

5) Na desce najdete 12 kousků, věřim že dobrý kvality. Jak už to bylo popsaný v jedný recenzi, nesou se v duchu starýcho punku 77, občas něco rychlejšího. Nahráli sme dvě dema a Viva la underground je naše první oficiální placka. O čem sou, to necháme zhodnotit posluchače a cdčko seženete buď od nás na koncertě nebo napište na bandzone(máme tam i kontakt na mail) a tam už se domluvíme.

6) Nemůžu se na tohle nezeptat, kterej blázen od vás si na předloktí nechal vytetovat SVZ?

6)Já, Fricek

7) Jak probíhalo nahrávání nové desky? Jak dlouho vám trvalo, než jste jí nahrály? Lezly jste si už na nervy? Co konečná kvalita, je lepší než u předchozí desky? Mimochodem Štronzo, kdysi jsi mi slíbyl, že mi nové CD pošleš, platí to pořád?

7) Náhrávání probíhalo, dá se říct, v naprostý pohodě a v klidu. Jasný, ze začátku se každej potřeboval otrkat, ale dobře to dopadlo. Cdčcko, jako samotný nahrávání,  sme sfoukli poměrně rychle za dva víkendy. První den bicí, druhej a třetí den kytara a v tom třetím dni zároveň i basa. Na zpěvy sme pak přijeli další víkend a to se taky nahrálo bez problému. Snad jen s masteringem byly trochu problémy. Posral se počítač a v první chíli sme mysleli, že je to v píčí a budem nahrávat všechno znova. Dopadlo to dobře a finální zvuk je podle mýho perfektní a rozhodně lepší než u předchozích nahrávek. Co je divný, tak na nervy sme si vážně nelezli. Naopak…velice sme se bavili, hlavně na Danův účet CD dostaneš, a potom dostaneš

8 ) Vaše předchozí deska Pseudopunx, jak na ni pohlížíte, změnily by jste na ní něco? Kolik je na ní pecek. Je opravdu nahraná ve stylu pseudopunku?

8 ) Deska Pseudopunx v první řadě zavání velkou nostalgií, páč od tý doby sme se jednak posunuli o dost vpřed a trochu se i pozměnil styl tvorby. Hlavně to byla první nahrávka o 7 písničkách, kterým bylo rozumět a asi bychom na ní nic neměnili. Bylo to nahraný tak, jak sme to zrovna cítili a měli sme z toho dobrej pocit. Nahraná rozhodně neni ve stylu pseudopunku. Je to sirový, plechový, prostě garáž. Ten název Pseudopunx vznik jen proto, že nás tak snad kdysi někdo nazýval, tak sme dotyčnýho potěšili timhle názvem. Přesto stejnojmenná písnička v sobě má komentář k jistým lidem. Dan by mohl vyprávět:D

9) Co si myslíte o 1) České hudební skins scéně, změnili by jste na ní něco? 2) Fotbalovém chuligánství, ať už u nás, tak i ve světě 3) Lidech, kteří tvoří SHARP a RAC v ČR

9) 1) V poslední době se objevuje dost kapel a scéna se rozšiřuje, ať ve spojení s punkem nebo čistým Oi! či dalšíma jistýma věcma. Jestli bychom na ní něco měnili? To nevim, možná jo, možná ne.. Každej ať si určí, jaká na něj dejchá atmosféra z těch lidí.     2) V tomhle směru nejedem žádnej klubismus. Máme svoje oblíbený týmy, fandíme jim, ale rvát se kvůli tomu nejezdíme a je škoda, že spousta lidí jezdí na fotbal jen na rvačku. Samotná hra je nezajímá.     3) V tomhle se náš pohled a názor na danou věc rozchází. Víc bych neřešil…

10) Máte v blýzké době naplánované nějaké koncerty? Pokud ano kde a s kým?

10) Koncerty určitě plánovaný sou jak pro tenhle měsíc, tak i pro měsíce který sou ještě vzdálenější a snad i další přibudou. Všichni je najdete na www.bandzone.cz/svz

Dík moc za rozhovor a spoustu dalších úspěchů. Za SVZ Fricek

Ahoi! v první řadě ti chci poděkovat, že jsi mi kývl na tenhle rozhovor, v řadě druhé tu mám všemi oblíbenou úvodní otázku, tvůj věk, záliby, práce atd. prostě nám o sobě něco řekni.

Ahoj, takže, jmenuju se Vláďa, na netu používám spíš nick Vlad the Bulldog, bude mi 38 let a moje záliby jsou moje dvě děti Dominik a Eliška, hra na bicí, sbírání a poslouchání hudby, oblečení a to je vlastně všechno to, co dělám v zaměstnání, čímž je můj obchod Bulldog a webshop www.streetpunk.cz

Jsi v kultu už hodně dlouho, od kterého roku, to s tebou začalo jít takhle z kopce? Co tě přivedlo ke Skins a jak jsi začínal?

Ne tak dlouho, znám lidi, kteří jsou mnohem mnohem starší Poprvé jsem byl Punk někdy v roce 1986 nebo 1987 a to se poslouchalo i Oi!, Hardcore nebo Ska a New Wave. V tomhle čase jsem vyzkoušel dost věcí jako Punk Rock, Psychobilly, Oi! nebo Goth. Hrál jsem v několika Punk a HC kapelách a Skinheadem jsem se stal někdy koncem roku 92 myslím… V roce 1988 jsem byl ale „Oi!ař“ – takovej hybrid Punka a Skinheada s typickou „ojkou“ na čele Bylo to víceméně vtipný, ale je fakt, že už v tu dobu jsme poslouchali Cockney rejects nebo 4 Skins..

Patřil jsi do dnes již rozpadlé Pražské crew BBB (Bulldog Boot Boys), představ nám ji trochu víc a zasvěť nezasvěcené, kdy jste vznikli, kdo crew založil, kde jste se scházeli, kolik vás bylo, kdy jste se rozpadli a proč a jak se o vás dozvěděla ČT, která o vás natočila reportáž?

Bulldog Bootboys jsem založil já někdy v roce 1994 a bylo nás zpočátku tak 6 nebo 7. Později už něco kolem 25 lidí a scházeli jsme se v Holešovické hospodě u Raka nebo v klubu Propast. Vlastně o nic moc nešlo, byli jsme skinheadi a nebyli jsme nacisti, což byla tak trochu rarita, takže probíhaly rvačky, bitky a výtržnosti a po roce 1998 každého odvál osud někam jinam. Někdo zůstal tím čím byl, někdo zmizel v propadlišti dějin, jako ve všem

Ta reportáž byla braná víceméně humorně. Točil to týpek jménem Dan Wlodarczuk pro OKO Fera Feniče a nás mu dohodil můj starej kamarád Vláďa Dušánek, se kterým jsme byli Punks koncem 80 let. On se stal později novinářem a tak měl dost kontaktů na lidi okolo TV a tak…

Vím že jsi vydával zin Bulldog, je to tak že? Kolik čísel vyšlo, co se v zinu dalo najít, rozhovory s kapelami nebo i něco víc, proč si s tím přestal? Tvá manželka vydala zin Skingirl, je to tak? Bylo jen jedno číslo nebo jich bylo víc?

Ten nápad vydávat fanzin přišel koncem roku 1992 a v roce 1993 vyšlo první a druhé číslo. Bylo to dost katastrofální – psané na psacím stroji, lepené obrázky, xerox a pod. Chtěl jsem jen dělat Skinheadskej fanzin, jinej, než kam se dostal časem Hubert. Vyšlo dohromady 25 čísel myslím, to poslední už s barevným obalem a na křídovém papíře s asi 140 stránkama… Náklad byl asi 1200 kusů a brzy se vyprodal. Za těch zhruba 10 let co Bulldog vycházel jsem se seznámil s hromadou kapel, dalších vydavatelů, týpkama co měli hudební vydavatelství a podobně, byla to fajn zkušenost, ale taky mraky práce jen pro uspokojení vlastního ega, protože krom chvály z celého světa to nic jiného už nepřinášelo… Už mě pak nebavilo psát 500 recenzí na desky na každé číslo, byl jsem tím zahlcený.  A moje žena, ta udělala asi 5 čísel zinu Skingirl, určeného na fandy Ska a Oi! V poho doba, ale já nejsem spisovatel

Mohl by jsi mladším, jako jsem třeba já, trochu přiblížit scénu kolem 90. let v České republice? Vnímáš velký rozdíl, mezi tím co bylo tehdy a co je teď? Bylo Skinheads více? Jak byli politicky orientovaní a jak velkej bordel jste tehdy dělali? Co muzika tehdy a dnes?

Scéna byla mnohem menší a dle mého mnohem opravdovější. Pominu-li dobu Orlíku, kdy byl každej trouba na oko Skinhead a byla to víceméně móda, tady byl gang nazvaný Bulldog Boot Boys Crew, čítající mezi 5ti a 40ti lidmi. Chodilo se do Propasti nebo do Holešovické hospody U Raka. Čas od času byl nějaký koncert, ale nic velkého jako je tomu dnes. Doba byla určitě mnohem násilnější, takže nebylo dne, kdy by nebyla nějaká bitka nebo alespoň konflikt zakončený pár fackama. Lidé okolo mě politicky orientovaní nebyli, ale odmítali jsme komunismus a nacisty, vadilo nám spousta věcí a měli jsme hodně problémů jak s crusterama a antifašistama, tak s náckama. Jinak to byla víceméně doba pití, výtržností, rvaček a zábavy…

Trochu k muzice, je o tobě známo, že jsi sběratel jak jsi se sám na začátku článku zmínil. Mohl by jsi nám představit nějaké své vzácné kousky? Jak se dostáváš k zahraničním deskám, kterých je třeba jen opravdu velmi málo??

Já nevím jestli je sběratel úplně to správné slovo, ale je fakt, že jsem za ta léta nastřádal asi 5000 CDs a hodně desek, spíše singlů a EPs. Ty vinyly budou asi nejvzácnější, je tam spousta limitovanejch kusů z Japonska, Anglie a Francie, hodně starejch věcí vydanejch třeba jen ve sto kusech. Koukal jsem na e-bay a zjistil jsem, že mám občas i něco, co stojí dneska 300 Liber. Nevím co je nejvzácnější, ale mám všechny singly Close Shave, Straw Dogs, Oppressed, hodně Ska/Two Tone a trochu RAC, jinak víceméně Oi! věci. Taky mám hodně fanzinů, asi 2500 kusů a prakticky všechny knížky a photobooky, co kdy o Skinheadech vyšly. Některé psané i Polsky, Španělsky, Francouzsky, takže je to na nic

Jakou muziku teď nejraději posloucháš, chodíš stále na koncerty? Jáký byl pro tebe ten nejlepší koncert a kam nejdál jsi byl schopen jet, aby jsi viděl a především slyšel nějakou kapelu?

Říkal jsi, že hraješ na bicí, hraješ v nějaké kapele? V jakých kapelách jsi hrál, jméno kapel, jejich stručnou historii a styl muziky. Jak dlouho jsi v nich hrál/hraješ a jaké byli důvody opustit je?

Teď jedna trochu nepříjemná, nedávno vyšla na A-punku fotografie, kde sedíš s jistým neonacistou u stolu a kecáte, máš hodně známých v pravém křídle?

Nemám, znal jsem dva lidi z kapely Vlajka, ještě z dob, kdy já byl Punk a oni měli dlouhé vlasy, pak jsem znal několik málo těhle lidí v letech 1993-1995, ale jinak jsem s nimi měl celej život víceméně problémy. Ti, které znám a můžu se s nimi rozumně bavit by se dali spočítat na prstech jedné ruky. To platilo tehdy a platí to i dnes. Jinak co se týče nějakých dogmat, různých pomluv a politické policie v řadách levičáckých takypunků, pak je mi jedno co kde říkají nebo píší. Tím spíše mě nezajímá něco jako A-punk web, kam dali volně stáhnutelnou fotku, kde jsem s Kebzou, který přišel několikrát na pokec o hudbě. Myslím, že nejvíc fašismu mají v sobě právě tito zbabělí lidé, kteří se tak ohánějí tím antifašismem, ale chtěli by každému diktovat s kým se smí bavit, koho smí pozdravit a jakou hudbu smí poslouchat, směšné..

Rád bych ti ještě jednou poděkoval za rozhovor a popřál ti, aby ti obchod vzkvétal. Chceš pronést nějaká slova na závěr?

Děkuji za zájem

Když mi týden před koncíkem psal Duchin, jestli bych s ním a ještě pár lidma nevyrazil na Live & Loud, nemohl jsem odolat a nakonec jsem samozřejmě jel. Neskutečně jsem se těšil, jak kvůli kapelám, které měly zahrát, tak kvůli tomu, že se podíváme do světa se skvělou partou lidí. Jeli jsme v sestavě Já (Feri), Tommy, Duchin, Míša a Toncek. V pátek v podvečer ke mě dorazil Tommy, popili jsme, poklábosili, já se ho tisíckrát zeptal co si mam vzít na sebe a když jsem byl spokojenej mohli jsme jít pomalu před barák kam měl dorazit Toncek (jako řidič) a Duchin (jako náš DJ haha). Nicméně Toncek s Duchinem si nejdřív dali v Budweissu pořádně do nosu a až pak vyrazili, tudíž jsme s Tommym natěšení čekali snad hodinu před barákem než dorazili. Nasedli jsme do auta a jeli do Plzně pro Míšu. Nakoupili jsme v Tescu věci, bez kterých by takovej výlet prostě nešel uskutečnit a vyrazili jsme!

Cesta byla bezproblémová, teda aspoň pro nás kteří půlku cesty prospali a probdili… Ale žádnej větší problém nebyl, tedy až na nucenou zastávku v Německu, kdy nás místní Kobra 11 šacovala snad hodinu… No kontrola, jestli u sebe nemáme zbraně, drogy či dokonce trika se zakázanýma symbolama byla nutná. Zanedlouho jsme po kvalitních německých dálnicích profrčeli celé Německo až do Nizozemska, někteří Holandsko nestihli ani postřehnout a byli jsme v Belgii. To už na nás padla taková krásná pohoda, byli jsme natěšení co jenom šlo a za chvíli jsme byli na místě koncertu… v Bruggách! Tam jsme se nejprve zastavili jen na chvíli, nadýchali se čerstvého vzduchu, občerstvili se a vyrazili do Francie do slavného Dunkerku. V Dunkerku jsme se prošli okolo moře, vychutnali si tuto atmosféru a jeli zpět do Brugg.

První zastávkou v Bruggách byl stadion místních Club Brugge. Udělali jsme spousty fotek a šli se podívat přímo do útrob stadionu, jelikož byl naprosto otevřený, což nás trochu překvapilo, ale potěšilo. Podívali jsme se i do místního fanshopu a všechno se nám moc líbilo. Když už jsme se všeho nabažili, jeli jsme do centra Brugg. Zaplatili jsme si parkování, vzali na cestu pivka a šli se kochat. Bruggy jsou velice krásné historické město, takže hlavně Míša s Tommym fotili co šlo. V centru se mi líbilo neskutečně, krásný pocit chodit ulicemi a na všech koutech vidět krásné historické stavby. Plně chápu, že jsou místní skins náležitě hrdí na svoje město! Když jsme si ho prohlídli (a že to nějakou dobu trvalo), tak jsme se vrátili k autu, pořádně se najedli a vyrazili na další zastávku. Do slavného MOLOKA!

Po příchodu do Moloka jsme troufám si říct všichni žasli. Krásný pocit přijít někam, kde to jen srší něčím, co dokážou ocenit jen skins. Výzdoba a celková atmosféra nás okouzlila. Když jsme tam přišli, bylo nás tam poskrovnu, po hodince až dvou byla hospoda narvaná k prasknutí lidma, kteří měli večer namířeno na koncík. K prodeji byla cédéčka, takže jsme všichni utratili několik Eur, popili belgické pivo, které se pro nás neobvykle v Belgii lemtá v malém 0,25l kelímku a vyrazili jsme na koncert.

Na ten jsme nakonec úspěšně dorazili, když jsme se chytli pár aut plných sympatických holohlavců Nejdřív jsme se všichni trochu rozkoukali, někteří si i na koncertě koupili muziku, trika a pak už nás zajímala jen muzika. Jako první zahráli holandští The Firm. Jejich tvrdý Oi! každýho probralo a všichni mohli tušit, že tento koncík bude opravdu skvělou podívanou. Zahráli několik coverů a taky např. svojí pecku Towerblocks, která je věnována těmto zmrdům. The spirit of Dieter is what Oi! music needs!!! Po kapelách jsme šli pochlastat a provětrat si hlavy ze zakouřenýho prostředí k autu a takhle pořád dokola.

Další na řadě byli američtí Brassic. Brassic mam moc rád a opravdu mě potěšili svojí tvrdou, nekorektní a neústupnou muzikou. Zahráli svoje pecky jako Infestation nebo třeba Voice of freedom, ale taky například cover od kapely Youth Defence League. Ovšem největším potěšením pro všechny bylo, když si s Brassic zazpíval zpěvák z Les Vilains, Suck, jejich písničku Nous serons toujour la. Další na řadě byla domácí kapela The Pride. The Pride mají svojí ojedinělou muziku a opravdu mě nadchli a vychutnal jsem si je co to šlo. Zpěvák je opravdu skvělej a toto vystoupení si budu pamatovat do konce života. Pecky jako Princess for one night nebo Working class jsou prostě skvělý. Další na řadě byli Tattooed Mother Fuckers s legendárním zpěvákem Jonesym. Taky skvělá podívaná! Jonesy má skvělej hlas a má lidem co říct, této kapele určitě taky patří palec nahoru!

Po TMF nastoupili na podium finští The Wrongdoers, kteří také patří k naprosté špičce současné Oi! scény. Zpěvák z Wrongdoers zpívá s neskutečným zanícením a je vidět, čím žije. Pecky jako Oi! for Finland nebo třeba jejich novej vál I don’t give a fuck nenechaj nikoho klidným. Jako poslední šli na podium legendární Close Shave. Celá jejich show začala naprosto velkolepě. Close Shave jsou pokladem, ukázka toho, že skinheads nejsou sráčové, kteří mění svoje životní postoje jako fusekle u nohou, ale je to cesta na celej život!

Celý koncert byl naprosto bravúrní, žádná kapela neměla chybu a každá kapela mi udělala radost. Na koncertě mohlo být okolo 500ti lidí, prostě krásná atmosféra bez trendy sráčů. Pro mě určitě nejlepší koncert na kterém jsem kdy byl a celý výlet parádní zážitek. Už se nemůžu dočkat na konec srpna, kdy v Česku zahrají Les Vilains, The Wrongdoers, Glory Boys a další skvělé kapely.

Domů jsme vyrazili takřka ihned po koncertě, jelikož si Toncek aspoň chvíli zdřímnul a je to borec, kterej snad ani spát nepotřebuje… Cesta domů byla aspoň pro nás spící neskutečně rychlá. Udělali jsme cestou pár fotek a za chvíli jsme v Plzni vyklopili Míšu a poté jsme se i Já s Tommym museli rozloučit s Tonckem a Duchinem. Byli jsme u nás doma ve Strakonicích.
Shrnuto a podtrženo, parádní akce!!!

Co může být v létě lepšího, než pořádný bigbít za účasti elitních evropských skinhead bandů? Žádné trendy sračky, žádné PC, jen 100% working class zábava, hodně piva, vnadné ženy a parádní prostředí na jihu České republiky! Na této akci zahraje 6 kapel z několika zemí Evropy, které budeme postupně odhalovat! Na tomto mini-fesťáku bude k dispozici i nejedno distro, kde si můžete zakoupit CD, LP, trička a podobné Sledujte tuto událost, konečnou sestavou kapel budete jistě nadšeni jak sviňa!

+ GLORY BOYS (Valencia, Spain) +

+ LES VILAINS (Brüggy, Belgie) +

+ THE WRONGDOERS (Helsinki, Finland) +

+ ALL BANDITS (Lubin, Poland) +

+ ULTIMA THULE REVIVAL (Czech Rep., Brno) +

+ další kapely  +

Lístky na koncert budou pouze na předprodej! Cena lístku bude 400 Kč (20 euro).  K dispozici je celkem 300 lístků, už se začínají pěkně prodávat, na Bootboysareback@centrum.cz si můžete dát předběžnou rezervaci. Kdo by chtěl pobejt na jihu Čech už od pátku, bude připravena koncertní před-party. Vzhledem k tomu, že kapelu Les Vilains čeká poslední rok koncertování, máte poslední možnost je vidět naživo Pokud snad váháš, tak si přečti report z prvního Bootboys are back…

Bootboys are back! vol.2: Summer, beer & 100% working class music

Na tenhle koncert jsem se těšil už skoro půl roku dopředu a posledních pár dní se táhlo jak nudle z rypáku. Ale konečně tu byla sobota! Mělo nás sice jet pět, ale jeden člověk se rozhodl jet radši vlakem a druhej se zcamral jak dobytek a měl vypnutej mobil, takže jsme vyrazili ve třech (Já, Buchta a Ondřej ze Svinibrodu). Cesta byla poměrně rychlá, notovali jsme si u toho naše oblíbený písničky (Kill Baby Kill vyvažovali Los Fastidios) a nedošlo k žádnejm komplikacím.
Horší to bylo v Krumlově, což je sice moc krásný město, ale soudruzi z Googlu mající na starosti jejich satelitní navigaci se asi úplně posrali, páč jsem kvuli nim dvakrát vjel na placený parkoviště a najezdil asi 40 kilometrů než mi došlo, že tudy cesta nevede. Zavolal jsem Duchinovi, aby si pro nás přijel do jedný hospody, že jinak jsme ztracený.

Duchin nám nakonec volal až z klubu, ale dokonale nás navedl až do ulice, kam bych si za bílýho dne s autem netroufl – pěší zóna v historickym centru města V hospodě jsme si řekli o povolenku na vjezd, zaparkovali na vyhrazenym stání pro měšťáky a šli se bavit.
Klub se mi moc líbil. Jedná se o podzemní prostory s asi gotickejma klenbama (nebo co já vim co to je za styl),  působil hodně stísněnym dojmem, ale nakonec se nás sešlo hodně a stejně to šlo. Nechápu, jak je to možný, ale i po koncertu byl vevnitř poměrně slušnej vzduch, a ani nebylo nějaký příšerný vedro. Možná to bylo umístěním klubu v podzemí a studenejma kamenejma stěnama. Každopádně pívo za 25 Kč, stejně jako Birell, takže pro mě pohoda.

Pokecali jsme se starejma známejma, seznámili se s pár novejma, a už se připravovali kucí z Prohibice. Nikdá mě jejich tvorba moc neoslovovala, ale naživo mě docela bavili. Hlavně píseň Foglarovy děti. Chtělo by to asi trošku víc zapracovat na srozumitelnosti, ale to je problém i u studiovejch nahrávek. Tak jako tak už je na to asi pozdě, když kluci (a holka) končej No nic, mnoho úspěchů v novejch kapelách!

Po nezbytnym občerstvení a vyvětrání přišli na řadu Pilsneři. Pežotek byl ze začátku línej udělat ten jeden schod na stage, takže první píseň odzpíval přímo mezi lidma A asi prvně jsem si všiml toho, že má škleb stejnej jako Zdenda Pohlreich
Co se hudby týče, tak to byla jejich stálá lajna, takže Sorry, Zloději 2, Tisícovka mrtvejch fízlů, Přišel čas, naprosto senzační Starý časy, a pár dalších provařených nářezů. Jejich novej bubeník Honza jel jako starej mazák, a myslim, že to zvládl vskutku na výbornou, potlesk pro Honzu

Přišla další pauza, kterou jsem využil pro nákup desky, céda a placky Mummy’s Darlings, pár skupinovejch fotek, převlíknutí trička, který mi jeden nejmenovanej Zdenda z Budweisu polil pivem, a už se na stage chystali kucí bavorský!

Tady těžko budu objektivní, tuhle kapelu miluju, a kolikrát jsem zapomínal fotit, a jenom jsem stál a užíval si tu těžkou dokonalost Back to attack, No Compromise!, Helden der Strasse, parádní cover od Last Resort, kterej zazněl i ve Vyškově (Violence in our minds), a pak moje (ale i jejich) nejoblíbenější – 40 Years of Burning Hearts, při který řval a skákal snad i majitel bytu nad klubem…  Třešínkou na dortu byl Wastl, kterej občerstvoval sebe i pár lidí v kotli (mně nevyjímaje) Jägermeisterem

Bohužel ale nic neni dokonalý, a tak i já, jinak nadšen, odjíždim nasranej do běla. Celej koncert můj foťák odolává pogování, pivu, prudkýmu skákání nad hlavama, ale pak se přivalí jedna píča, začne kolem sebe lítat jako kdyby měla epileptickej záchvat, a urazí mi blesk za sedm litrů, a ani neřekne sorry. Nechápu. Celej koncert si kluci v kotli, co pogovali jak o život dávali bacha, aby do mě nikdo nestrčil, což fakt obdivuju, ale holt svět není dokonalej.

Pak už jenom cesta domů s mezizastávkou v Budějících u Duchina, kde jsem pro změnu zjistil, že nemám můj milovanej zippák, ale ten se nakonec našel a ve středu bude zas u svýho páníčka

Celkově hodnotim koncert jako velmi povedenej. Pivo moc dobrý, majitel pohodář, klub stylovej, Krumlov nádhernej, cesta dlouhá, kapely parádní, vstup levnej, zábava maximální. Co víc si přát?

Všechny fotky najdete na facebooku.

Pro začátek bychom chtěli, abyste se představili pro ty z nás,  kteří vás neznají. Zajímá nás kdo je kdo, a kdo hraje na jaký instrument.

Wastl: Čau kluci! Jsme Mummy’s Darlings z Mnichova, což je v Bavorsku, a hrajeme Oi! muziku a skinheadský rock už od roku 2005!
Hrajeme ve složení Wastl, (vokály), Bene (kytara), Emi (baskytara) a Korbe na bubny. Všechny nás zajímá muzika, převážně reggae, two tone, Oi!, semtam i soul, britpop, atd. Taky se rádi necháme čimdál víc tetovat a krom toho všichni jezdíme na skútrech Vespa, což je super! Myslim, že jsme jediná německá skinheadská banda, která jezdí na Vespách

Co předcházelo vaší kapele? Znáte se už dlouho jako kamarádi?

Dá se to tak říct. Korbe je Wastlův brácha a Emi jeho manželka. Společně už hráli v jedné německé Oi bandě už v roce 2002. Po pár letech odešli oba kytaristi a přidal se k nám Bene. S ním už jsme se pár let znali, a bylo docela fajn najít tak zábavnýho chlápka, aby u nás hrál na kytaru
Jak jsme se zlepšovali, rozhodli jsme se z Němčiny přejít na Angličtinu, a časem jsme dospěli k tomu, že začneme odznova a založíme novou kapelu – Mummy’s Darlings a jejich skinheadský rock byli na světě!

Co se stalo se saxofonistou? Zvuk saxofonu byl jeden z nejvýraznějších na vašem prvním albu… A co koncerty? Dokážeš odhadnout, jestli se lidem více líbily koncerty s ním nebo bez něj?

Ze začátku se nám ten zvuk saxofonu moc líbil, ale pak nám došlo, že naše muzika je mnohem silnější bez něj. Všímali jsme si toho hlavně na koncertech, náš zvuk byl bez něj mnohem čistší. Nemyslím si, že potřebujeme nějakej další nástroj, abychom dokázali zahrát pořádnou Oi! muziku tím správným dobrým způsobem. Mimochodem, saxofonista měl trošku rozdílnej názor na to, co to znamená hrát v tradiční skinheadský kapele.

Která skladba se vám líbí nejvíc?

Z naší tvorby? Jednoznačně „40 Years of Burning Hearts“. Je to píseň, kterou jsme napsali v roce 2009, kdy plešky slavily 40. narozeniny. Je to kurva ta nejlepší subkultura na světě! Pak máme oblíbenou „Oi! Oi! Music“, protože je dost jednoduchá a zasáhne tě jak rána do držky
V neposlední řadě tu je naše nová pecka z připravovanýho alba, která se jmenuje „No Superstars“. Je to o všech kapelách, které chtějí vydělat spoustu prachů nejen na svý muzice, ale i na merchandise okolo – hadry, placky, atd. Řikáme – Skinheads nepotřebujou superstars, a je nutný, aby to zaznělo, a to hodně nahlas!

Vyjmenuj mi tři kapely, které měli/mají největší vliv na vaší tvorbu.

Myslim, že nás ovlivnilo hodně anglickejch a francouzskejch Oi! skupin z 80. let, ale nejvíc asi Condemned 84, Indecent Exposure, The 4skins, a pár dalších.

Kolikrát už jste hráli u nás, v České republice? Co byste zlepšili? Byly nějaké problémy? Prvně jsem vás viděl na podzim ve Vyškově spolu s Condemned 84, a hned jsem si Vás zařadil mezi mých TOP 5 Oi! kapel

Díky za pochvalu Před Vyškovem jsme dvakrát hráli v Praze v Motoráji. Hrát v Čechách je fantastické! Lidi jsou neskutečně pohostinní, a jejich koncerty jsou vždycky perfektně organizované. A kurva dobře víte, jak se má pařit! A hlavně – vaše pivo je dokonalý! Sice jsou rána po koncertech docela krušný, ale pokaždý se nemůžem dočkat, až se k vám zase vrátíme Fakt se těšíme na sobotní koncert!

Prozradíš mi, jak se dostat k vaším CD, deskám, tričkám a dalším kravinám?

Jasně. Můžeš nám napsat na email mummys_darlings@gmx.de. Nemáme problém se zasláním do Čech Nebo si můžeš všechno koupit už tuhle sobotu Ceny jsou okolo 250 Kč za všechno (trička, desky, céda).

A co nějaký novinky ohledně novýho alba? Čím se bude odlišovat od předchozích dvou (Stormtroopers of Rock’n'roll a For the bootboys soul)

No, doufáme, že dostatek písní budeme mít ke konci tohohle roku – jak vidíš, v tomhle jsme dost líný Ale už teď máme dost nápadů a myslim, že to bude fungovat. Celý album bude narvaný čistým zvukem Oi! muziky, která jde přímo od srdce. Stejně jako předchozí dvě alba, akorát že lepší, slibujem

Beru tě za slovo A zahrajete nám něco v sobotu v Krumlově?

Jo, určitě zahrajem „No superstars“. Ostatní písničky ještě nejsou dokončený do toho stádia, abychom je mohli hrát naživo, za to sorry

Už nebudu zdržovat, takže poslední dotaz, Wastle – nějakej vzkaz pro vaše fanoušky v Čechách?

Všem díky za vaší podporu! Milujeme českou scénu! V sobotu si to všichni spolu zase kurva užijeme! Keep the faith! Skinhead regards, podepsáni Mummy’s Darlings

Jak je známo fotbal se stal povyražením i u skinheads, a proto není divu, že skinheadi jsou spojováni i s pojmem hooligans.

Pojem hooligans se překládá jako chuligán . Označují se tak „radikální fanoušci“. Název hooligans dostali tito fanoušci od rodiny Hooliganů z Londýna. Tato rodina byla postrachem občanů Londýna. Samozřejmě existují i další varianty vzniku tohoto nenáviděného slova zejména u policie.

Hooligans zaznamenali největší rozmach v 80. letech. Ovšem pozadu nezůstala ani policie a chuligánům se nedařilo vyvolávat střety s jednotlivými skupinami přímo na stadionech, a proto chuligáni zvolili novou strategii – začali nosit „normální“ oblečení, tím se vyhnuli policii a bitky přesunuly do ulic.

Hooligans jsou často mylně spojováni s Ultras, ale ti pouze vytváří atmosféru na hřišti. Chuligánství se spojuje s fotbalem, ale nemusí to být pravidlem. Spousta lidí si myslí, že chuligánství je jenom o tom zničit co nejvíce vlaků a rozkopat co nejvíce popelnic, ale to je jen další mýtus. Avšak to, že chuligáni nejsou žádní svatoušci je taky jasné. V tzv. Třetím poločase, se utkají hooligans, kteří fandí svým týmům proti druhému týmu. Ovšem bitky jsou omezeny počtem lidí a existují i určitá pravidla (nekopat do ležících, žádné zbraně…).

Bohužel poslední dobou jsou hooligans spojováni s extrémní pravicí. Existují však i „neutrální“ či levicově orientovaní hooligans. Mnoho fanoušků Bohemky se skládá i z mnoha skinheadů. Ovšem všude se najde nějaký to fašistický prase. Chuligáni se často oblíkají i do značek jako je ACAB, Troublemaker atp. To ale souvisí s tím, že chuligáni nesnáší policii. Stejně tak policie nesnáší tyto rváče. Na obrázku níže semůžete podívat jak zhruba postupoval „vývoj“ oblečení na tribunách.

I v Česku existuje mnoho skupin chuligánů. Tyto skupiny jsou velmi dobře organizované už jenom z důvodu, že se musí vyhýbat policii. V jednom týmu může být i více těchto skupin, ty však často bojují pod jednotným názvem. Hoolignans z Česka vytváří tzv. družby –  nejčastěji s Polákama a Slovákama. Tyto skupiny se podporují ve rvačkách a ve všem, co k chuligánství patří. Družbu tvoří například Brno – Slovan (SK). Nejvíce chuligánů v Česku vlastní Sparta, Slavia, Bohemka, Baník a již zmiňované Brno. K těmto výsledkům jim pomohly jejich družby.

Fenomén chuligánství upoutal i mnoho režisérů a kolem tohoto tématu je natočenu spoustu filmů. Mezi kultovní film patří Green Street Hooligans. Tento film pojednává o bojích mezi fanoušky týmu West Ham a Millwall. Další výborné dílo, tentokrát české je film Proč?, který už ovšem není až tak o bitkách. V tomto filmu si zahrál i Landa, Deidar atd… Skvělá kniha o chuligánství v Londýně, popisovaná nezaujatým pozorovatelem nese název „Sám mezi rowdies„.

Do komentářů pište Vaše názory na hooligans, Vaše oblíbené týmy atp. Ovšem omezte tupé řeči a respektujte ostatní týmy.

Článek sepsal Rocky

1) Tak pro začátek, složení kapely, záliby, práce, věk…?

Dan zpěv, Pavouk basa, Lešek bicí, Jura kytara, Švejk kytara. Práci mají všichni a všichni jsme už staří psi (až na benjamínka Juru )

2) Před rokem jste vydali své třetí a zatím poslední CD „oslavující“ již deset let existence vaší kapely, jste s ním spokojeni? Stihli jste už přemýšlet o nahrání nějakého dalšího CD?

Myslíme si že se vcelku povedlo

3) A co fotbalové chuligánství, jaký na něj máte názor a vztah? Chodí někdo z vás na 3.poločas? Vím že o něm (o chuligánství) máte nazpívaný jeden cover, od koho vlastně je?

Je to písnička od Böhse Onkelz – Fussbal und Gewalt a doslova ji přeložil a zrýmoval Švejk. Vyložený chuligán není nikdo z nás.

4)  Dělá někdo z vás nějaký bojový sport? Jste docela urostlí chlapíci…

No, posilujeme pravou ruku zvědáním půllitrů a panáků Jediný Jura chodí do posilovny.

5) Vaše druhé CD jak již jen sám název napovídá (Česká krev – 2008) je hodně vlastenecký, jaký máte vztah k České republice, co by jste na tomto státě chtěli změnit? Jste v nějaké vlastenecké organizaci jakou je třeba Svornost?

Jsme hrdí na to že jsme Češi, ať si o tom myslí kdo chce co chce. Na změny má každý jiný názor, nejdůležitější je změnit politickou kulturu ze zlodějské na poctivou (ale to je jen zbožné přání). Jinak nejsme členy Svornosti, ale fandíme jim.

6) Co váš antifa song?  Kdy jste ho nahráli a proč? Co si myslíte o S.H.A.R.P.?

Hráli jsme ho v době kdy AFA ještě dělala do plínek Byl to náš názor na nácky když jsme byli mladí. Zpětně by jsme změnili jen ten název aby s AFou neměl nic společného. Ohledně SHARP – oni jsou od konce BBBC (Bulldog Boot Boys Crew) v Čechách ještě nejací SHARPáci?

7)Kdo je to Mrca? Máte o něm dvě písničky pokud vím, je vážně pravda, že se stalo to co se v nich zpívá?

Mrca je jeden pankáč v Vyškova a všechno o něm je čistočistá pravda. A to jsme ještě nenazpívali všechno

8 ) 18.6. (2011) jste v Brně na streetkids odehráli svůj poslední koncert, jaké byly důvody k rozpuštění kapely?

- Po vnitřních neshodách jak dál v kapele odešel Lešek (bicí) a potom Pavouk (basa). Bohužel, bicmeni jsou na scéně nedostatkové zboží, takže konec šmitec…

9) Oslavili a zapili jste to v tom Brně pořádně? A co pivo, muzika a nálada, líbilo se?

Akce paráda, není víc co dodat

Nějaký pozdravy, vzkazy či motta na závěr?

Pamatujte na staré dobré heslo: „Not nazi, not red, just a pure skinhead!“ a serte na politiku ať už z prava nebo z leva!