1) Tak pro začátek, složení kapely, záliby, práce, věk…?

Dan zpěv, Pavouk basa, Lešek bicí, Jura kytara, Švejk kytara. Práci mají všichni a všichni jsme už staří psi (až na benjamínka Juru )

2) Před rokem jste vydali své třetí a zatím poslední CD „oslavující“ již deset let existence vaší kapely, jste s ním spokojeni? Stihli jste už přemýšlet o nahrání nějakého dalšího CD?

Myslíme si že se vcelku povedlo

3) A co fotbalové chuligánství, jaký na něj máte názor a vztah? Chodí někdo z vás na 3.poločas? Vím že o něm (o chuligánství) máte nazpívaný jeden cover, od koho vlastně je?

Je to písnička od Böhse Onkelz – Fussbal und Gewalt a doslova ji přeložil a zrýmoval Švejk. Vyložený chuligán není nikdo z nás.

4)  Dělá někdo z vás nějaký bojový sport? Jste docela urostlí chlapíci…

No, posilujeme pravou ruku zvědáním půllitrů a panáků Jediný Jura chodí do posilovny.

5) Vaše druhé CD jak již jen sám název napovídá (Česká krev – 2008) je hodně vlastenecký, jaký máte vztah k České republice, co by jste na tomto státě chtěli změnit? Jste v nějaké vlastenecké organizaci jakou je třeba Svornost?

Jsme hrdí na to že jsme Češi, ať si o tom myslí kdo chce co chce. Na změny má každý jiný názor, nejdůležitější je změnit politickou kulturu ze zlodějské na poctivou (ale to je jen zbožné přání). Jinak nejsme členy Svornosti, ale fandíme jim.

6) Co váš antifa song?  Kdy jste ho nahráli a proč? Co si myslíte o S.H.A.R.P.?

Hráli jsme ho v době kdy AFA ještě dělala do plínek Byl to náš názor na nácky když jsme byli mladí. Zpětně by jsme změnili jen ten název aby s AFou neměl nic společného. Ohledně SHARP – oni jsou od konce BBBC (Bulldog Boot Boys Crew) v Čechách ještě nejací SHARPáci?

7)Kdo je to Mrca? Máte o něm dvě písničky pokud vím, je vážně pravda, že se stalo to co se v nich zpívá?

Mrca je jeden pankáč v Vyškova a všechno o něm je čistočistá pravda. A to jsme ještě nenazpívali všechno

8 ) 18.6. (2011) jste v Brně na streetkids odehráli svůj poslední koncert, jaké byly důvody k rozpuštění kapely?

- Po vnitřních neshodách jak dál v kapele odešel Lešek (bicí) a potom Pavouk (basa). Bohužel, bicmeni jsou na scéně nedostatkové zboží, takže konec šmitec…

9) Oslavili a zapili jste to v tom Brně pořádně? A co pivo, muzika a nálada, líbilo se?

Akce paráda, není víc co dodat

Nějaký pozdravy, vzkazy či motta na závěr?

Pamatujte na staré dobré heslo: „Not nazi, not red, just a pure skinhead!“ a serte na politiku ať už z prava nebo z leva!

facebooková pozvánka na koncert

MUMMY´S DARLINGS (Německo / Mnichov)

- momentálně jedna z nejlepších skinhead kapel v Evropě mísící vlivy ska a reggae do tvrdé Oi!muziky, která se do ČR dostává již popáté a která zde má ohromnou základnu fanoušků!
- po albech Stormtroopers of Rock’n'roll (2006) a For the Bootboy’s soul (2009) se kapela chystá vydávat na jaře 2012 novou desku, některé z nových songů zazní i právě zde!

PILSNER OIQUELL (ČR / Plzeň)

- jedna z nejznámějších, nejlepších a nejdéle hrajících českých Oi! kapel, myslím netřeba představovat, snad jen, že má kapela nového bicáka
- podobně jako bavorští kolegové, představení o několik řádků výše se i Pilsneři chystají na nahrávání nové desky, která jistě bude stát za to!

PROHIBICE (ČR / Praha)

- tato pražská Oi! kapela se bohužel rozhodla ukončit činnost, toto tedy bude jejich poslední oficiální koncert. Aspoň částečnou útěchou nám může být, že nahrávají poslední (rozlučkovou) desku Přijďte si kluky naposledy poslechnout, než se nám rozprchnou do jiných, nově vznikajících kapel

Kdy? 18. února 2012 od 20.00
Kde? Bikers Club, Panská 19, Český Krumlov

POZOR: Každý desátý platící návštěvník získá 1CD zdarma!!!

Buford je rodilý Američan, který se přestěhuje do Anglie za prací a jeho první setkání s fotbalovými chuligány proběhne na vlakovém nádraží v Cardiffu.  Kolem něj v onen studený sobotní večer projede speciální vlak, až po okraj nacpaný Liverpoolskými fanoušky, kteří ničí vše, na co ve vlaku přijdou.

„…Tři ze čtyř vagonů obsadili fanoušci. Jeden z nich rozebrali: Sedačky byly vytržené, do baru, který už měl zavřeno, se vloupali, kovovou roletu roztrhli na kousky a nápoje rozdávali lidem, co šli zrovna kolem…“

Bufordovi fotbal nic neříká, a tak se na svůj první fotbalový zápas  dostane v roce až  v roce 1983, kde uvidí první fotbalový Anglický gól a kde zjišťuje jaké to je být v Anglii na fotbale. „…kde jsme stáli natlačeni mezi „mladíky“. Jak jinak je mám nazvat? – kteří byli o deset let mladší a většinou o patnáct kilo těžší než já a jejich láska ke slovu zřídka vedla dál než k jednoduchému, ale silně přímému (a často opakovanému) oslovení „Ty zkurvenej bastarde!“…“

Až brutální zážitky častokrát vtipně a detailně popsané, od autora, který ve své podstatě nestojí ani na jedné straně. Buford popisuje věci, které sám prožil, které na vlastní oči viděl, ale do kterých se častokrát sám nezapletl, byl jen pouhý pozorovatel, kterého mezi sebe hooligans Manchesteru United přijali nejspíše hlavně kvůli tomu, že se s nimi vydal na „výlet“ do Turína a nepodělal se u toho. Nepodělal se ani tehdy,  „když to začalo“ , ani když ze začátku měli někteří hooligans podezření, že jde jen o zkurveného reportéra, kterému jde o senzaci.

Časem si vše osvojí a fotbal ho začne bavit. Zjistí co znamenají různá slovní spojení jako je „On the jib“, jak to chodí v tlačenicích na stadionu, ale i to že je potřeba být v pozoru před čepelemi nožů a různých chladných zbraní nepřítele i mimo stadion. Buford se v knize častokrát pokouší i o jakýsi psychologický rozbor, jež lze pozorovat například, když popisuje fotografii, na které jeden člověk zabíjí druhého a spousty jich jen přihlíží, nebo v případě Harryho, který dokáže být velice brutální, ale který ví, kde je jeden z posledních prahů, které nechce překročit. Ví že nechce zabít.

Buford popisuje zážitky, které jsou jaksi „nestandardní“, častokrát se scházel s lidmi, od kterých mohl vyzjistit něco víc, než jen kde co provedli, jak moc se ožrali či jak rychle byli zatčeni a na jak dlouho. Nepopisuje jen chuligánství, ale i osobní životy chuligánů, jejich problémy, práci, rodinu… Časem se dostane do kontaktu i s NF (Národní Frontou – Které můžeme děkovat za zprznění našeho kultu), ale která ho příliš neosloví. Dokonce byl i na jednom jejím večírku, na kterém  jeden z účastníků Bufordovu hlavu velmi detailně seznámí s pouliční lampou.

Samozřejmě se dozvíte i výsledky některých utkání, na kterých se byl podívat. Pokoušení se o odstranění fámy, že chuligánství je tupá zábava spodiny. Zmínky o ušlapaných lidech v tlačenicích na stadionech, atmosféře, která se rozlévá kolem něj, či definici slova „dav“ a zamyšlení se nad větami, které pronesli známí sposovatelé o davu, kteří byli podle Bufordovích slov nejblíže v davu, když stáli ve frontě v supermarketu. A to vše na několika stadionech, ale vždy pod hlavičkou Manchestru, namátkou některá místa, kam se Buford dostal: Turín, Düsseldorf, Cambridge, Sardinie.

Kniha rozhodně stojí za přečtení a já osobně jí mohu jen doporučit!

SKINHEAD TIMES se hlási o slovo !!

Nová Oi! kapela z Prahy a jejich první singl „Voice of the Street“!

Are you ready boys? Now or Never!

Nová kapela z Prahy SKINHEAD TIMES právě vplouvá na evropskou Oi! scénu a vypouští do světa svůj první singl „Voice of the Street“! DEGI, TOMAS a RYBÍZ rozhodně nejsou žádnými nováčky, na scéně se pohybují již řadu let v kapelách Nežfaleš, Thunderbirds nebo Kadence.

„V tomhle songu vzdáváme hold všem skinheads a punks, kteří za posledních 40 let, kdy naše kultura existuje, drželi svoji víru a nikdy se nevzdali i přes trendy doby a útoky ze všech stran. Je rok 2011 a my stále chodíme v ulicích s hudbou, která udává rytmus našemu srdci!“

Nahrávka byla pořízena na začátku října v pražském studiu G.A.W. pod taktovkou J.Ennocka.

Další song s názvem „LAST OF THE GANG“ bude zveřejněn 4.11. 2011 a můžeme prozradit, že  v roli speciálního hosta uslyšíte i JENNY WOO z kanadské Ottawy, která se právě vrátila ze svého evropského tour na podporu svého split alba „Clockwork Patriots“ společně s holandskými Discharger.

Start Stomping!

Je to tady, jak jsme již dříve avizovali, z projektu SKINHEAD TIMES se díky zájmu stává plnohodnotná kapela – SAINTS & SINNERS !

Dnes se můžete podívat na TEASER k songu „LAST OF THE GANG“ který zveřejníme v pondělí 7.11., bohužel se nám song zdrží ještě přes víkend ve studiu kvůli mixu. Věříme že se vám bude líbit! Další věcí je že jsme podepsali smlouvu s německým labelem KB RECORDS a 28.1.2012 nám vyjde první 7´EP vinyl kde najdete první songy z připravovaného alba.

Nezapomeňte v pondělí komplet song!

Oi Oi Kids,

Náš druhý song „Last of the Gang“ je venku , o lidech kteří už nejsou ve scéně nebo si vybrali jinou cestu. Na songu jsme spolupracovali s kanadskou zpěvačkou Jenny Woo takže si to užijte!

Dále připravujeme nové songy,které vyjdou 28.ledna 2012 na připravovaném 7“ EP vinylu!

Support Our Voice!

Contact email: saintsandsinnersband@ymail.com

www.bandzone.cz/saintsandsinners

1) Ahoj, nejdříve chci poděkovat za Tvoji ochotu odpovědět nám na pár otázky po český skinheadský web Skinhead.name
Bylo by dobré představit vaší kapelu, takže jestli můžeš, pověz nám stručně něco z historie, odkud pocházíte, představ členy, jaký žánr hrajete a jak jste se dali dohromady.
- Jsme z města Banja Luka, hlavního města srbské části Bosna a Hercegovina a hrajeme ska, punk a oi!. Kapela jsou lidé, kteří si dlouhou dobu snaží udržet jakékoliv punkové vyjádření. Myšlenka vznikla tak, že jsme se opili a začali hrát. Existujeme 2 roky a první CD teprve vyjde.

2) Jak vznikl název GRUPNA TERAPIJA?
- Jméno GRUPNA TERAPIJA je dvojznačné. V první řadě může být interpretován jako závislost naší velké lásky, alkoholu.. a může být interpretován jako situace, v níž je společnost, kde většina lidí je spojena s televizory, které jsou na úrovni jejich myšlení a žijí jimi.

3)Jaké byly vaše začátky?
- Kamarád baskytarista a já jsme nikde nehráli Přišli jsme s projektem, našli jsme lidi s podobným myšlením a začali jsme tvořit oblíbenou hudbu. Ne, že by to byl konkrétní příběh. Bylo snadné začít hrát, jsme totiž všichni dobří kamarádi stejně smýšlející.

4) Kolik zhruba máte odehraných koncertů? Hráli jste už i mimo vaší zemi?
- Většinu koncertů jsme odehráli v našem městě (Banja Luka), měli jsme pár koncertů i v okolí. Vystoupili jsme i na jednom undergroundovém festivalu v Bělehradě. Dobré je, že jsme mladá kapela, která neustále někde vystupuje.

5)Co tetování? Je to dnes asi jedno z nejčastějších „módních doplňků“. Máte někdo nějaké? Kdo vás tetuje?
- Já osobně nejsem zastáncem tetování či jiného způsobu „označování“ lidí. Samozřejmě, že chápu ty, kteří jsou. Máme dobrého kamaráda, který tetuje

6) Jaký máte nejhezčí zážitek z koncertu?
- Nejlepší koncert kde jsme hráli byl koncert v Doboj (městečko blízko Banja Luka). Máme tam spoustu přátel, kteří nás hodně opili , ale jinak stál koncert za hovno. Honili nás policajti za ničení veřejného majetku. Naši přátelé, kteří se k nám na našem koncertě připojili, nás vyprovodili na vlak a poslali domů

7) Jaký máte vztah k pivu a spotřebu tohoto moku? Jaké máte dobré značky piva?
- Pivo je moje náboženství:) Pouze NEKTAR!!Myslím že láska pivu je podobná jako láska ke klubu

A co drogy? Jaký k nim máte vztah, případně názor na lidi, kteří je užívají?
- Záleží na tom, jaká droga? Samozřejmě, že nenávidíme narkomany a jejich život.

9) Máte nějaký odkaz na vaše stránky?
- Ne, máme jen profil tady na Facebooku. To je naše okno do světa.

10) Sportujete? Nebo máte oblíbené nějaké sportovní odvetví? Jaké a komu fandíte?
- Podporujeme náš místní fotbalový klub – Borac Banja Luka, ale jediný sport, po kterém toužíme je pití piva a stolní fotbal.

11) Co si představíš pod pojmem „politická korektnost“ ? Měli jste nějaké problémy se sympatizanty nějaké levicové/pravicové organizace?
- Můj názor je, že politici jsou jako děvky. Lidé věři v nějaké ideály , ale je to jen bullshit. Možná jsme jen hloupí, abychom pochopili všechny tyto politické věci. my se nehlásíme k sračkám jako jsou náckové a antifa, oni ať si pokračují ve svých malých patetických válkách.

12) Plánujete někdy koncertovat i u nás v České Republice?
- Samozřejmě, pokud zavoláte – přijedeme,díky

13) Jaký máte největší sen?(týkající se kapely)
- Hrát v České Republice, hahaha

14) Co bychom měli udělat, kdybychom vás chtěli pozvat na koncert?
- nic zvláštního, jen přinést nějaká pivka

15) Za redakci Skinhead.name ti ještě jednou děkuji za tvojí ochotu a přeji vám všem co nejvíce úspěchů jak s kapelou tak v osobním životě. Chceš říct něco na závěr našim čtenářům?
- Ano, zdravíme všechny lidi tam u vás! Stay street, stay Oi!

Celý rozhovor ke stažení v původním anglickém znění zde. Autor rozhovoru je Bubák, díky

„Jestliže je někdo rasista, nemůže být skinhead, protože skinheadi by neexistovali bez Jamajky“, tuto pro někoho posvátnou větu pronesl Roddy Moreno, zpěvák kapely The Oppressed, v dokumentu Skinhead Attitude (a nejen tam). Odráží ale tato věta skutečnou realitu z prvopočátků subkultury skinheads, tedy z let 1968-1971? Nejen na tuto otázku se pokusí odpovědět tento článek.

Na rozdíl od jiných článků mapujících historii skinheads, je tento založen na faktech a výpovědí lidí, kteří ve zmíněných letech žili v Londýně – kolébce skinheads – a byli součástí této anglické subkultury. Předem upozorňuji, že neobsahuje žádné z prstu vycucané informace, mé vlastní názory, ani nenaznačuje, že pokud se jím nebudete řídit, tak nejste ti praví skinheadi. A mapuje pouze období konce 60. let, nikoli nástup punku a Oi na konci 70. let.

„Byli jsme to, co jsme byli. Dělali jsme to, co jsme dělat chtěli.“, říká jeden z pamětníků. „Přijde mi humorné, že lidé, kteří v té době nežili, si myslí, jak skvělá doba to byla, no nebyla, vím to, protože jsem tam byl“, říká jiný. „Někteří z nás byli ze střední třídy, většina ale z dělnické třídy. Nestyděli jsme se za to, ale ani jsme na to nebyli hrdí.“ Nejkontroverznějším tématem mezi současnými skinheads je pojem rasismus. Paul (60) přiznává, že on sám byl anarchista, měl přátele mezi levičáky, pravičáky i „středem“, ale subkultura jako celek neměla žádné politické cíle či vlastenecké sklony. Všechno bylo jen a pouze o módě.

Jak se kultura rozrůstala a přitahovala více a více mladých lidí, převážně z dělnické třídy, bylo zde i spousta rasismu. A to právě kvůli tomu, že rasismus byl velmi rozšířený v tehdejší dělnické třídě. Všude se hovořilo o mlácení Pákistánců, což sám ale nikdy osobně neviděl. Nikdy proti nikomu nic neměl, s rasismem nechtěl mít nic společného a mezi Asiaty měl i několik přátel. Vzpomíná, že subkultura jako taková byla záležitost převážně (nikoli však výhradně!) bílých dětí a černých skinheadů bylo minimum. Dalo by se tedy říci, že když byl někdo černoch, tak to byl rudeboy? On sám znal termín „rudeboy“ pouze z nahrávek např. od Desmonda Dekkera a až do počátku 80. let neslyšel, že by se jím někdo označoval. Samotná subkultura vzešla z mods a přijala některé znaky černochů, kteří v té době do Británie imigrovali z Jamajky; jednalo se především o elegantní obleky a vyholené pěšinky. Krátké vlasy měli již mods a neměly nic společného s reakcí na hippies, ale do jisté míry na ně měli vliv černí američtí souloví umělci.
Největším paradoxem tehdejší doby bylo, že se v Londýně nacházela spousta klubů, kam skinheadi chodili tančit na reggae, ale černoši měli do těchto klubů zakázaný vstup. Vejít mohli pouze v případě, že byli ve společnosti nějakého bílého kámoše. Stejně tak, pokud nějaká holka randila s černochem, tak najednou už nikdo na ní neměl čas. Když už jsem zmínil hudební styl reggae, nelze nevzpomenout knihu „The Paint House – Words from an East End Gang“ vydanou v roce 1972. Kniha vypráví osudy jednoho skinheadského gangu a mimo jiné popisuje „Reggae was important for only a few months in 1969, but it was soon rejected as it was West Indian music“ (text záměrně nechávám nepřeložený). Ačkoli tedy rasismus nebyl mezi skinheady 60. let ničím neobvyklým, nikdo z nich by se neodvážil uznávat něco takového, jako byl nacismus. Hlavním důvodem bylo, že proti němu bojovali jejich otcové ve druhé světové válce. A nikdy by neudělali nic, za co by se jejich otcové museli stydět. Zde lze vidět odlišnost od punku, kdy pankáči v 70. a 80. letech běžně hajlovali a nosili nacistickou symboliku právě ze stejného důvodu, z jakého to skinheadi odmítali.

A kde se vůbec vzal pojem „skinhead“? Na to nelze odpovědět jinak než… média. Byl to právě tisk, který vymyslel tento termín a nejdříve byl myšlen jako urážka vůči „hard mods“ (pojem, který se tenkrát nepoužíval) v letech 1967/1968. Jiný používaný termín byl například „lemon heads“, „peanuts“, „totters“ či „spike heads“ novináři přeslechnutý a nesprávně interpretovaný jako „spy kids“. Tehdejší skinheadi však nejdříve vůbec nevěděli, že jsou „skinheadi“, ale jestli tito hoši byli na něco hrdí, tak to nebyla dělnická třída, ale právě to, co se o nich psalo v tisku. A čím se jednalo o špatnější věc, tím se jim to líbilo více. „Dnešní skinheadi se snaží přesvědčit lidi, že nikdy nebyli špatní, ale věřte tomu, že špatní byli“, vzpomíná jeden starý skinhead a dodává „milovali jsme, když o nás tisk psal špatné zprávy“. A věřte tomu, že i britský tisk z konce 60. let byl plný článků jako např. „19 zatčených poté, co skinheadi zaútočili na trampy“ (9. 8. 1971), „150 skinheadů zničilo vlak“ (26. 5. 1970) či o útocích na Asiaty (25. 5. 1970) a spousta dalších. Násilnosti na fotbale, útoky na homosexuály, Asiaty či bitky s jinými gangy nebyli pro skinheady ničím neobvyklým. „Fotbal mě nikdy nezajímal, ale v letech 68 až 73 jsem chodil na Chelsea FC, protože tam chodili mí kámoši. Oblíbenou zbraní na fotbale byla břitva, kterou jste mohli schovat do poklopce Levisek, pár cvoků nosilo sekeru, ale nejhorší věcí byly šipky.“, vypráví jeden ze starých skinheadů. „Spousta z nás neměla ráda násilí, ale nechávala si to pro sebe. Taky jsem nikdy neměl čas na skinheady, kteří ti nikdy nekryli záda a utekli při prvním náznaku problémů. Byl to násilný svět a vy jste se museli spolehnout na své kámoše. Ano, někteří se zajímali jenom o oblečení a muziku, ale ti nebyli v mém světě, ty jsem já nechtěl.“ „Nikdy jsme se nebavili o ničem jiném než o fotbale, bitkách a hadrech, a abych byl upřímný tak ani moc o hudbě, na tu jsme jenom tancovali.“

Ke konci se vrátím k  posvátné větě Roddyho Morena a položím jednoduchou otázku, na kterou asi nebude jednoduchá odpověď. Myslíte si tedy stále, že když je někdo rasista, tak nemůže být skinhead, nebo byl Roddy Moreno pouze týpek, který se na začátku 80. let zjevil na skinheadské scéně a začal diktovat, jaký musí a nesmí být správný skinhead? Odpověď už nechám na vás…

Autor článku je Inženýr, tímto díky

Na tenhle koncert jsem se velice těšil a to i proto, že z hrajících kapel jsem naživo slyšel zatím bohužel jen jednu a to Haircut, obzvlášť jsem se pak těšil na Mummy´s Darlings, kteří mě nezklamali, ale k tomu se vrátím za chvilku.

Pro mě den začínal velmi brzy a to ve 4:45, kdy jsem si celý čilý udělal kafe a vyrazil do Českých Budějovic, kde se měla nalodit celá parta. V noci jsem se moc nevyspal, protože jsem měl popálenou ruku a bolelo to jako prase No po příjezdu do Českých Budějovic a příchodu do bytu, kde většina ještě spala a probouzela se se zarudlým očním bělmem mi bylo jasné, že nešli spát v deset jako já… Následovalo seznámení s dvěma fajn chlapíky Joskou a Michalem, který vlastní web http://lonerider.skinhead.cz/. Dalšími cestujícími byl Tomáš, tvořitel webu http://bootsandbraceszine.blogspot.com/ a Zdenda, který pro změnu vlastní http://bandzone.cz/fan/beernation.

Konečně jsme všichni nalezli do auta a další zastávka byla v tesku, kde si všichni nakoupili chlast a žrádlo. Vše proběhlo bez problémů či komplikací, sedíme v autě, jsme všichni, v kufru oblečení a pivo, v kapsách peníze, lístky z předprodeje v báglu a na přístrojovce GPS, máme před sebou několik stovek kilometrů. Tomáš dělá zkušeného DJ s autorádiem, které se každou chvíli vypne a většinu písniček doplňuje komentáři typu: „Ta je dobrá“, „Ty vole no konečně“, „Jo“. Projedeme Prahou a těsně před čárou chvíli bloudíme po okolních vesnicích a narážíme na hospodu „Na Kopečku“, kde se všichni výborně najíme a pokračujeme v cestě.

Překračujeme čáru a GPS mele něco ve smyslu „další odbočka vlevo za 200 km“. Každým kilometrem se mé očekávání zvyšuje, když se Tomáš jen tak mimochodem zmíní o tom, Že Zdenda je poprvé v cizině. Následuje potlesk a Zdenda příjmá naše gratulace

Cca v 16:00 jsme na místě, chvíli zvenku okukujeme „hospodu“, kde se koncert má konat. Je to spíše jakási zastaralá malá továrnička s komínem Kluci chvíli držkujou, ale já mám takovýhle improvizovaný, zafluzaný pajzly co vypadaj že každou chvíli spadnou rád, tudíš se zdržuji komentáře. Vyrážíme okouknout město Wegeleben a zjišťujeme že se toho od konce 1. sv. války moc nezměnilo…

Všechno je zavřené, ale naštěstí narážíme na hospodu, která je otevřená. Uvnitř to trochu vypadá jako u někoho doma a hajzly jsou venku. Padla 18:00 hodina, potkáváme partu Čechů, s kterými se střídáme v hospodě a my vyrážíme do klubu, před tím ještě přeparkováváme auto o kus blíž. Z dálky už zdravíme dva Němce, kteří se znají s Tomášem, následuje představení se a po chvíli sosání českého Kozla se odvažujeme dovnitř. Klub vypadá naprosto perfektně, pokreslené zdi, ani moc vysoký, ani nízký strop, samozřejmě nechybí bar, kde se bohužel vydávají jen lahváče Po krátké domluvě s pořadatelem, si bereme vlastní pivka dovnitř, máme si ale jen dávat pozor na to, aby jsme je nikde nerozbili.

Mezi tím už vzniklo menší distro, opět jdeme otravovat pořadatele a zjišťujeme že dnes se budou prodávat jen věci kapel, ale jestli prý chceme, že si můžem otevřít vlastní distro… Nakupuji si nějaké CD, nášivku a triko pro sestru. Pociťuji že se mi pomalu začíná hůř prodírat mezi plešatými hlavami, kterých je tu čím dál tim víc Začínají hrát Old Fashioned Ideas, kteří jsou opravdu perfektní, jako druhá kapela nastupují Horrorshow, kteří mi jen potvrzují a naznačují že tenhle výlet bude stát za to! Konečně ze sebe někteří shodili „stydlivost“ a začínají pomalu pařit. Na pódium, které je vysoké přesně pod kolena, sem tam přiběhnou chlapíci z Booze & Glory a ujímají se taktéž mikrofonů. Po odehrání kapely se musím jít nadýchat ven čerstvého vzduchu a zjišťuji, že se tam dá větrat asi jako v Motoráji…

Konečně nastupují Mummy´s Darlings, které si těžce užívám, i když nepařím. Divím se jejich coveru Ultra Violence od The Opressed, který neznám, a který se kupodivu líbí i Tomášovi Klub je narvaný k praskntí, Tom odhaduje počet účastníku na 250 – 300 lidí, což je naprostá pecka. Mám chuť skočit do poga, které už je pořádně rozjeté, a které si vyzkouším, ale jen na chvíli, kvůli své imbecilně popálené ruce si tak nemůžu pořádně užít…

Po vystoupení téhle výborné kapely nastupují Booze & Glory, kteří hrají stejně dobře jako Mummy´s Darlings.  Zahrají snad všechny svoje pecky, na které se taky náležitě paří. Klukům mezi tím došli Kozlíci a tak do sebe ládují Německé pivko, Tomáš se potkává se starým kamarádem z Polska, který mu věnuje dva Polské ziny Skinhead Story + nějaké placky a samolepky Horrorshow. Tom samozřejmě neotálel a doběhl si do auta pro vodku, kterou nabízí všem v hospodě, ale nikomu litrová flaška s ruským nápisem moc nevoní

Mezi tím to rozpálila poslední kapela Brutti E Ignoranti z Itálie, kteří sebou přivezli i nějaké své fanoušky, kteří nemálo paří i s jejich národní vlajkou. Chvíli před tím než dohrají si jdu lehnout do auta, abych byl ráno schopný řídit.

Když totálně vytuhnu, probudí mě Joska, s kterým přišla i zima jako sviňa Vychrápeme se, k ránu dorazí zbytek opilců z našeho auta, který se vyspal v hospodě, ve které po probuzení vůbec nikdo nebyl (ani pořadatelé) a vyrážíme domů. Cesta probíhá bez problémů, až na to, že mi upadlo zrcátko, které mi následovně přejel kamion, takže jsem se nemusel zdržovat nějakým zastavováním Po příjezdu do ČR se najíme v Praze, vykládám všechny postupně před barákem, kromě Josky, který si vystoupil už v Praze a valím domů. Tuto akci hodnotím minimálně jako jednu z nejlepších v mém životě…

1) Zdar chlapi, tak pro začátek byste se nám mohli trochu představit. Aktuální složení kapely a stručná historie, jak a kde jste se složili, váš první koncert, záliby a zájmy?

Oi!Oi!Oi! JÁ SE JMENUJU JURGEN FACHMANN A JSEM BASÁK (ROZUMĚJ
DUCHOVNÍ VŮDCE) JABLONECKÉ OiPUNKOVÉ KAPELY MUERTI. KAPELA MUERTI VZNIKLA
V LÉTĚ 2005 A JEŠTĚ NA PODZIM TÉHOŽ ROKU POPRVÉ VEŘEJNĚ ROZČEŘILA USTRNULÉ
VODY ČESKÉ PUNKROCKOVÉ SCÉNY V LIBERECKÉ KLUBU ALKATRAZ. IDENTITA ČLENŮ
KAPELY JE I PRO MĚ DODNES VELKOU ZÁHADOU, S JISTOTOU VŠAK MŮŽU TVRDIT, ŽE
SESTAVA SE AŽ DO DNEŠNÍCH DNŮ VŮBEC NEZMĚNILA (AŽ NA TO, ŽE NÁS KDYSY BYLO
PĚT…)

2) Vím, že jste se pojmenovali podle postavy z filmu Semtex blues, co vás k tomu přimělo a mohli by jste Muertiho trochu představit i ostatním?

MUERTI JE POULIČNÍ GRÁZLÍK Z NEW ORLEANS. SÁM O SOBĚ MÍNÍ, ŽE
JE MISTREM ZLOČINU A KRÁLEM PODSVĚTÍ, VE SKUTEČNOSTI JE VŠAK DOCELE NEŠKODNEJ A
VŠECHNY SVOJE LUMPÁRNY SI POTOM PĚKNĚ VODSKÁČE…V TOM SMYSLU JE NAŠE SITUACE
DOST PODOBNÁ A PROTO MÁ „MÓRTY“ NAŠE SYMPATIE.

3) Proč jste se rozhodli hrát zrovna tento styl muziky, co váš přivedlo k dětem ulice?

ASI PROTO, ŽE STREETPUNK JE POŘÁD TÍM STARÝM DOBRÝM ROCKENROLEM,
KTERÝ TĚ DOKÁŽE POŘÁDNĚ NAKOPNOUT. JE TO POCTIVÁ SYROVÁ MUZIKA, KTERÁ SI NA NIC
NEHRAJE A PŘESTO, NEBO PRÁVĚ PROTO, STÁLE FUNGUJE.

4) Před nedávnem jste natočili svojí druhou desku Konec hodnýho chlapce, jak probíhalo nahrávání, hádali jste se? Jste s výsledkem spokojeni?

NO, ČAS RYCHLE BĚŽÍ, VE SKUTEČNOSTI „KONEC HODNÝHO CHLAPCE“ JE NA
SVĚTĚ UŽ DVA ROKY! V SOUČASNÉ DOBĚ SE ZNOVU CHYSTÁME DO STUDIA. STEJNĚ
JAKO MINULE, I LETOS BUDEME NAHRÁVAT U PAVLA BROMA V PLZEŇSKÉM STUDIU
ExAVIK. SE ZVUKEM POSLEDNÍ DESKY JSME FAKT SPOKOJENÝ, ALE VŽDYCKY JE CO
ZLEPŠOVAT. MYSLÍM, ŽE TEĎ JSME MNOHEM LÍP SEHRANÝ A SNAD BUDE I VÍC PENĚZ NA
MIX A MASTER, TAKŽE URČITĚ SE MÁTE NA CO TĚŠIT. NOVÝ ALBUM „ASI TO MÁ TAKHLE
BEJT…“ BY MĚLO VYJÍT DO KONCE ROKU. A PRŮBĚH NAHRÁVÁNÍ? NO KLASIKA…PIVO, RUM A
PIZZA, TAKY SMRÁDEK A TEPLÍČKO. TROCHU NERVY, ALE ŽÁDNÝ HÁDKY-DEMOKRACIE
V KAPELE NEMÁ MÍSTO, TADY PLATÍ PRÁVO SILNĚJŠÍHO, TEDY AUTORA, TAKŽE MOJE

5) Co považujete za svůj největší úspěch?

FAKT, ŽE SE Z KONCERTŮ VRACÍME CELÝ A V PLNYM POČTU, COŽ
ZPRAVIDLA NENÍ TAK JEDNODUCHÝ JAK TO VYPADÁ, NEBOŤ ALKOHOL JE DÉMON A LIDÉ JSOU
RŮZNÍ – POVĚTŠINOU HOVADA, ABYCH CITOVOL SVÝHO OBLÍBENÝHO ŠVEJKA.

6) Jaký byl váš nejlepší koncert a jaký naopak nejhorší a proč?

TĚŽKO VYBRAT JEDEN…VÝBORNÝ KONCERTY JSOU VŽDYCKY DOMA
V JABLONCI – SAMOZŘEJMĚ DÍKY KÁMOŠŮM, V PRAZE NA „SEDMIČCE“, KDE JE SUPER
ZVUKAŘ NEBO V PLZNI „POD KOPCEM“, KDE SE V PÁTEK ZAČÍNÁ A
V NĚDĚLI (BOHUŽEL) KONČÍ. SAMOZŘEJMĚ BYLO I PÁR TĚCH HOŘŠÍCH…TŘEBA KONCERT
V PŘELOUČI (KAM JSME SE FAKT TĚŠILI) SKONČIL DÍKY ZNAČNĚ PODROUŠENÉMU
STAVU ČLENŮ KAPELY TRAPNÝM FIASKEM. JEŠTĚ JEDNOU SORRY DO PŘELOUČE.

7) Jaké jsou vaše oblíbené kapely, ať už z ČR nebo zahraničí? Co si myslíte o Orlíku?

SAMOZŘEJMĚ KAŽDEJ Z NÁS MÁ TROCHU JINEJ VKUS, ALE CESTOU NA
KONCERT SI VŠICHNI RÁDI POSLECHNEME TŘEBA COCK SPARRER, LOKALMATADORE, 4PROMILE,
LOIKAEMIE, EVIL CONDUCT, RANCID, AGNOSTIC FRONT, BONES, RAMONES, ZAČIATOK
KONCA, GAUNERY, PILSNERY, DEGRADAČKU, PROTI SMĚRU, NEŽFALEŠ APOD.. PŘI
NÁVRATECH (V TĚŽKÉM DELÍRIU) NÁS PŘI ŽIVOTĚ DRŽÍ TŘI SESTRY.  A ORLÍK? MYSLÍŠ TU PŘEHRADU NEBO VINÁRNU? NE
VÁŽNĚ, ORLÍK ZNÁ ASI KAŽDEJ…VŠICHNI JSME JE VE SVÝ DOBĚ POSLOUCHALI – MĚ
TENKRÁT BYLO ASI TŘINÁCT, ČTRNÁCT LET…ALE TA DOBA JE DÍKYBOHU PRYČ.

S kterou kapelou by jste si rádi zahráli a kde?

S MUERTI ZA 20-25 LET….

9) Kde se odehraje váš příští koncert?

V SOUŠASNÉ DOBĚ JSME
KVŮLI PŘÍPRAVĚ NOVÉ DESKY KONCERTY DOST OMEZILI. KAŽDOPÁDNĚ V ŘÍJNU NÁS
MŮŽETE VIDĚT VE STRAKONICÍCH NEBO S LEGENDÁRNÍMI THE OPPRESSED
V PLZNI.

10) Jste vlastenci, máte rádi zemi Českou?

MLUVÍM-LI ZA SEBE, TAK JO.
TADY JSEM DOMA, MÁM TU SVOU RODINU, PŘÁTELE, SVOJE KOŘENY. MĚ SE TADY FAKT LÍBÍ:
POMINU-LI, ŽE PAN PREZIDENT KRADE PLNÍCÍ PERA, ŽE MÁME ZKORUMPOVANOU VLÁDU, SOUDY
I POLICII, ŽE VYSOKOŠKOLSKÝ TITULY SE DAJÍ KOUPIT JAK LÍSTKY NA TRAMVAJ, POŘÁD
SI MYSLÍM, ŽE TO S NÁMA NENÍ TAK ZLÝ. TAKŽE SEČTENO PODRTŽENO 3:2 PRO ČR.

11) Na prvním albu (Jekyll a Hyde) jste nahráli písničku „Potetovanej“, máte hodně tetování? Jaké jsou jejich motivy a co pro vás znamenají?

NĚJAKOU TU KÉRKU MÁME VŠICHNI,
NEJSME PŘECE ŽÁDNÝ BARBAŘI, NE? TEDA KROMĚ NAŠEHO BUBENÍKA, KTEREJ JE TAK
CHLUPATEJ, ŽE SE K NĚMU ŽÁDNEJ TATÉR NEDOSTANE! A MOTIVY? TO JE SNAD
JASNÝ: PŘECE PAVUČINY, PLAMENY, VLAŠTOVKY A RŮŽY…TAKY NĚJAKEJ TEN CLOCKWORK, SOUDEK
RUMU, DÝKA S HADEM, PRSATÝ HOLKY, CRUCIFIED A SAMOZŘEJMĚ LEBAJZNY.
TETOVÁNÍ JE PRO MĚ SOUČÁST ŽIVOTNÍHO STYLU, NĚCO, CO MĚ  BAVÍ, CO SE MI LÍBÍ, PŘESTOŽE HO MÁ DNESKA
KAŽDEJ…NA DRUHOU STRANU V TOM NEHLEDÁM NIC „HLUBOKÝHO“, ŽÁDNÝ KÉRKY „S
PŘÍBĚHEM“. JEDNODUŠE TO ZAČALO „MLADICKOU NEROZVÁŽNOSTÍ“ A JEDNOU TO SKONČÍ
„STAŘECKOU DEMENCÍ“.

12) Na druhém již zmíněném albu máte písničku Antifascist Oi!, považujete se za antifašisty? Jaký je váš názor na polityku?

MYSLÍM, ŽE KAŽDEJ, KDO HODINY
DĚJEPISU NETRÁVIL NA HAJZLÍKU S VAJGLEM V HUBĚ, MUSÍ MÍT
V TOMHLE OHLEDU JASNO. FAŠISMUS, STEJNĚ JAKO KOMUNISMUS NEBO NACISMUS JSOU
IDEOLOGIE, KTERÝ POSLALY NA SMRT MILIONY NEVINNÝ LIDÍ…CO VÍC DODAT? NECHÁPU, ŽE
TĚM SRAČKÁM MŮŽE V DNEŠNÍ DOBĚ JEŠTĚ NĚKDO VĚŘIT. FAKT, ŽE DEMOKRACIE
„PŘEJE“ VÍC VŠELIJAKEJM VYCHCÁNKŮM, NEŽ TĚM, CO TO S NÍ MYSLÍ VÁŽNĚ, JE VĚC
DRUHÁ.  OSOBNĚ SI MYSLÍM, ŽE POLITIKA DO
MUZIKY A SUBKULTURY VŮBEC NEPATŘÍ…PÍSEŇ „ANTIFASCIST OI“ MĚLA DÁT JENOM NAJEVO,
ŽE S TÍMHLE SVINSTVEM NEMÁME NIC SPOLEČNÝHO.

13) Sledujete často úspěchy či neúspěchy a aktuální dění ve fotbalovém klubu st.pauli?

ZDALEKA NE VŠICHNI V KAPELE JSME FOTBALOVÝ MANIACI…MĚ A
KARLOSOVI JE TAHLE KRATOCHVÍLE DOCELA CIZÍ, ZATÍMCO JARMIL S VLADEM
NEVYNECHAJ JEDINEJ ZÁPAS A KAŽKOU ZKOUŽKU NÁM TO HUSTĚJ DO HLAVY…KAŽDOPÁDNĚ
KOTEL NA FC ST. PAULI V HAMBURKU BYL I PRO MĚ HODNĚ SILNEJ ZÁŽITEK A
KLIDNĚ SI DOVEDU PŘEDSTAVIT, ŽE BYCH TAM TRÁVIL KAŽDOU NEDĚLI…

14) Váš názor na: 1) Chlast 2) Šlapky a podobnou svoloč 3) Riot na fotbalových stadionech a mimo ně

AD1) ZATÍM MĚ TO BAVÍ, ALE VOBČAS UŽ ZAČÍNÁM POCHYBOVAT…JE TO ZLÝ

AD2) PRO JÍZDNÍ KOLO NAPROSTO NEZBYTNÝ!

AD3) KDYŽ SI PO SOBĚ HEZKY UKLIDÍ…

15 Nějaké pozdravy na závěr?

P.S. VYPNĚTE KOMPY A POJĎE NA KONCERT, STREETPUNK JE ZPÁTKY
V ULICÍCH. Z JABLONCE VÁS ZDRAVÍ JURGEN FACHMANN A MUERTI OI!PUNX
ARMY.

Díky za poskytnutí rozhovoru

Na tenhle fesťák jsem se těšil už od té doby, co jsem se o něm dozvěděl. Spousty skvělých kapel na jednom místě, v cizině a všude kolem spousty plešounů, ale o tom až za chvíli.

Musím říct, že začátek výjezdu neproběhl úplně úspěšně, vyjížděli jsme v pátek v noci snad s dvouhodinovým zpožděním. Místo ve 03:00 jsme jeli v 05:00. Cesta proběhla bez sebevětších komplikací, ale byla nekonečná, přeci jenom 7 hodin v autě vám jen tak neuteče. Jeli jsme bohužel jen tři a já dělal druhého řidiče. Cesta po českých dálnicích, bez dálniční známky proběhla úspěšně a v Německu už nám to bylo jedno Průjezd Německem byl stejně jako v česku bez komplikací, až na drobné bloudění. GPS nás ale vždy zachránila, i když nám zatáčky hlásila až potom, co jsme je přejeli… Stejně tak, nám řekla, že musíme převozem přes řeku i s autem, i když domů nás vedla jinudy a dokonce nás ani nehnala přes řeku zpět. Po přejezdu přes Rýn, jsme na jisté křižovatce vyzkoušeli všechny odbočky a samozřejmě to byla až ta poslední.

Konečně jsme se dostali na fesťák, koupili si lístky a povinně i pytle na bordel se zálohou 5 euro na jednoho, zaparkovali na kopci jako kráva (samozřejmě úplně nahoře a co nejdál od areálu) a vydali jsme se prozkoumat terén. Stage byli dvě, ale hudebně se neprolínali. Bylo asi dvanáct nebo jedna odpoledne, když jsme se dostali do areálu?? S radostí jsem si konečně poslechl skvělou muziku a dočkal jsem se Razorblade. Martens Army jsem prošvihl, protože jsem kretén, ale Charge 69 mi neunikly. Docela mě překvapil přístup security služby, protože byla dost v pohodě, dokonce jsem viděl jednoho sekuriťáka, jak fotí nějaký dva kluky a pak jim foťák vrací. To není jak ty namyšlení debílci co vám dají pěstí, jen se přiblížíte k plotu, co je před stagy. Proligans byla první kapela, která měla hrát na druhé Stagy, všichni jsme tam došli, oni chvíli ladily nástroje a pak řekli že hrát nemůžou, proč to nevím, nerozuměl jsem… Takže se všichni nasraní odebraly zpátky na stage č.1 a poslechli si The Business. Co vám budu povídat, hráli perfektně!! Stejně jako Volxturm. Párkrát jsem skočil do poga, které mě moc bavilo, používali se při něm spíše více pěsti než kopance a skákání. Bohužel podloží, kde se pogovalo bylo dost prašný a tak měl člověk po chvíli hubu plnou prachu, ještě že jsem si nevzal, bílí triko.

Mezi tím vším, jsme se stihli seznámit, s autem plešounů, které stálo na „parkovišti“ před námi. Navzájem jsme si dali ochutnat své nápoje, které jsme měli. Rum jim nechutnal, ale na zelenou byli jako vosy Přečetli si název a pak jen když jsme se přiblížili k autu, už se ptaly, jestli máme ještě ten „Pfepimintoví nápoj“ Dokonce uměli zpívat Jožin z Bažin, i když po Německy. Byli (jsou) to moc fajn a příjemní lidé. No a tak jsme se spolu ožrali, mimochodem pivo stálo 2,80 euro a platila se záloha 2 euro na kelímek. Kelímky nebyli klasický, bílí jako u nás, ale z širšího plastu a pak byl trochu problém nasbírat tři pytle bordelu, když se skoro nikde nic neválelo… No ale zpátky k muzice, dali jsme pár piv. Nějakej, rum, fernet, zelenou a nápoje s chilli a citronem a než jsem se nadál, vezl jsem se (na hřbetu jednoho z nových přátel) na KravallBrüder, kteří hráli na stagy č.2. Perfektně jsme se vyblbli na skvělé muzice a tím samozřejmě myslím i Riot Company.

Spali jsme v autě, protože jsme usoudili, že tahat takovou zbytečnost jako stan je k ničemu. Vyspal jsem se už u líp, ale na druhou stranu už i hůř… Ráno bylo dost času, než hráli jako první Raufhandel (11:45), které jsem chtěl slyšet hlavně kvůli tomu, že jsem nebyl na Streetkids a chtěl jsem vědět, co že nám to tam vlastně hrálo. No musím říct, že špatně nehráli. Pak jsem průběžně chodil poslouchat muziku, žrát do auta a okukovat, kde nasbírat ty zatracený 3 pytle bordelu, jelikož mi začínali docházet peníze a já si chtěl ještě koupit nějaké CD. Po shlédnutí situace jsem usoudil, že bude nejlepší narvat do pytle bordel z našeho auta, to ale bohužel nezaplnilo ani půl pytle, cestou jsem však potkal rozkoplé stereo a to stačili. Do druhého pytle jsem narval nějakou plachtu co jsem objevil a do posledního pytle jsem strčil dvě větší pomuchlané krabice a asi pět plechovek. No vida, 15 euro bylo na světě. Tudíž jsem se vydal na nákupy, koupil jsem si odznáček 4skins asi za 2 eura a zbytek padl za CD The Casualties – We Are All We Have 12,50 euro pro mou drahocennou sestru… Na Kärbholz jsem šel do auta a vyčkával jsem na Discharge, bohužel jsem se jich nedočkal, protože nám NĚKDO!!! vybyl baterii u auta, celodenním posloucháním rádia. Ale opět se ukázalo, že Němci rádi pomohou, jelikož jsme byly na kopci a mě se do toho nechtělo, jeden z nových známých sedl do auta a pustil auto z kopce, bohužel ani na potřetí nám fáro nechytlo. Ale sehnali jsme si kabely a „osadníci“, kteří byli dole pod kopcem, byli stejně přátelští jako ty nahoře a rádi nám pomohli. Jel jsem auto projet a zajel jsem do nějakého idiotského hotelu, kde se za výjezd platilo 1euro. Tak jsem tam nechal jedno ze svých posledních eur a vyrazil jsem na Superyob, na které zrovna začalo chcát. Hned po nich hráli Evil Conduct, na které jsem se také moc těšil a dočkal jsem se. Určitě jste je všichni slyšeli na Streetkids a tak vám ani nemusím říkat, jak dobře hrají. Bylo by to ještě lepší, kdyby tak nechcalo. Bohužel déšť vydržel až do konce, přes Hardsell, Berliner Weisse a Toxpack. Byli jsme všichni celý mokří, byla nám zima jak svině a tak jsem se rozhodl, že vypustím Suspekt a Bada Mannerse (kurva!) a vyrazily jsme domů.

Cesta proběhla v klidu, i když jsem od soboty ráno nespal až zhruba do neděle do 05:00 ráno. Nechtěl jsem nás zabít, tak jsem předal řízení a valily jsme do Plzně vyhodit jednoho člena naší tříčlenné výpravy… Chvíli jsme bloudili, ale pak jsme se konečně vymotaly a jeli jsme domů.

Kdybych měl festival zhodnotit, tak to bude rozhodně pozitivní, dobré pivo, všude spousty krásných žen, příjemných lidí, úžasné muziky, pěkných tetování, hadrů, CD a podobných věcí, až na ten déšť… Pod článkem také najdete několik fotek.

Tímto bych také rád poslal pozdrav Německým přátelům „Ich danke meinen Brüdern!“

Cheers

V první řadě, bychom se s vámi v tomto článku poděli o své velmi strohé vědomosti, které v tomhle tématu máme. Nebudeme vám tlačit do hlavy, jak je tetování opovrhované většinou staršími lidmy nebo že v jiných kulturách je tetování velice důležitý symbol. V řadě druhé jsme pro vás připravili rozhovor, s dvouma zkérovancema. Otázky jsou totožné a tak si můžete prohlédnout, jak kdo tetování vnímá atd…

Vytetovaný kříž, s přibytým Skinheadem symbolizuje, že by jsi člověk měl jít tvrdě za tím, čemu věří, i kdyby ho to mělo něco stát. Dříve tetovaný na čelo, ale vlastníkovi takového tetování se těžko sháněla práce a tak se přesunulo spíše na prostřední článek prstů nebo mezi palec a ukazováček. Dnes je již spatřetylný skoro kdekoliv.

Vlaštovky, všechen oldschool pochází původně od námořníků…po obeplutí oceánu si je nechávali tetovat jako symbol návratu do rodnýho hnízda.

Láska a nenávist – Love Hate, co víc dodat, prostě protiklady. Jeden bez druhého by nic neznamenal.

Pavučina má spoustu významů, ale třeba v kriminále značí vraždu barevnýho…

Pak je tu samozřejmě vlastenectví, čeští lvi nebo vlajky, či snad státní znak. Záleží na představivosti každého, kdo si co a kam nechá „vycejchovat“. Dříve dokonce podle tetování šlo rozpoznat, z které časti Londýna Skins pochází.

Martin:

1) AhOi!, tak pro začátek, mohl by jsi se nám trochu představit? Jméno, přibližný věk, zájmy, muzika atd…?

Zdar, jmenuju se Martin a za pár měsíců mi bude třicet. Mezi moje koníčky patří hlavně muzika a tetování…

2) A teď hned k tomu hlavnímu. Tetování. Co tě k němu přivedlo, v kolika jsi s tím začal a jaká byla tvoje první kérka?

Muj první obrázek mi dělal muj tatík a byl to takovej paňáček na zápěstí, kterýho máme vytetovanýho skoro celá rodina Byl jsem tušim asi ve druháku. A pak se to rozjelo! I když to bude znít jako klišé, tak je to prostě droga

3) Máš především barevná tetování že? Proč jsi se rozhodl pro barevné a ne jen černé + stínování?

Jj, mam na sobě vesměs jenom barevný oldschoolový obrázky, protože tenhle styl se mi líbí a má (nebo určitě alespoň míval) hlubší myšlenku, než třeba delfín na prdeli nebo ostnáč kolem bicáku…

4) Jaké jsou motivy tvých tetování?

Motivů mám na sobě spoustu (od vlaštovek, přes všechny možný druhy nožů a čepelí, až po růže, srdce, kotvy, lebky, atd.)…

5) Jak si tetování „vybíráš“ resp. Kde hledáš inspirace pro další obrázek?

Spousta parádních obrázků je na netu, takže brouzdam a hledam inspiraci. Obrázek mě musí na první pohled něčim zaujmout a pak už neni problém se s mym tatérem domluvit a něco vytvořit/přetvořit. Ale základ, nebo spíš myšlenka už musí v hlavě bejt…

6) Má pro tebe tetování nějaký hlubší význam, nebo se ti to „prostě líbí“?

Tetování co mam, většinou nějakej význam pro mě samozřejmě mají. Většina je spojená s láskou a nenávistí, který by bez sebe vlastně nemohly existovat a další zásadní téma je pro mě rodina, na který mi hodně záleží, proto třeba na jednom noži mam vytetovanou stužku s nápisem „family forever“

7) Jaké jsou reakce lidí z tvého okolí? Nemyslím jen přátel, ale třeba i kolemjdoucích nebo kolegů v práci?

Já už ani reakce lidí moc nevnímam, nějak jsem si zvykl to přehlížet. Samozřejmě se stane, že potkam ňákýho vidláka, kterej čumí jak vejr, div ne s otevřenou hubou, ale mně je to nějak docela už jedno. Hlavně, že mam práci, kde to nikomu nevadí, holku, který se to líbí a víc mě nezajímá

8 ) Je nějaký druh nebo styl tetování, které se ti vyloženě nelíbí?

Nelíbí se mi právě takový ty malinký tetování za každou cenu, jenom aby ten dotyčnej člověk prostě něco měl, to je fakt ubohost a hlavně naprostá hloupost

9) Už víš jaká bude tvoje další kérka?

Moje další kéra bude břitva, která mi bude rozřezávat levou spodní část krku a jedu na ní 2. června

10) Mohl, by jsi nám doporučit tatéra, kterého navštěvuješ nejčastějí?

Jezdim ke Gisbernovi do studia Bejrůt v Českejch Budějovicích a nemůžu proti němu říct jedno křivý slovo! Je hrozně šikovnej, rychlej a levnej! A hlavně to má fakt zmáklý, protože tetuje už 17 let…

Díky za rozhovor, nějaký pozdravy na závěr?

Tetování neni jen výsada kriminálníků, dnes už je to umění, proto se toho nebojte a na ty, kterejm se to nelíbí, serte!

Jindřich:

1) AhOi!, tak pro začátek, mohl by jsi se nám trochu představit? Jméno, přibližný věk, zájmy, muzika atd…?

zdar a sílu,já sem Jindřich,primitiv z Prahy co má rád chlast,srandu,mraky dobrý muziky všech možnejch stylů,hraju na basu v kapele NORMALS?!jezdim na motorce,nejlíp po lese a je mi myslim 32 let.

2) A teď hned k tomu hlavnímu. Tetování. Co tě k němu přivedlo a v kolika jsi s tím začal?

Kérky se mi líbily odjakživa a to na jakémkoliv místě a provedení,at ze salonu,od kámoše,z vojny,krimošský kérky,prostě hlavně že je člověk sjetej jako prase. první kérku mám od 17ti a pak už to tak nák jelo.

3) Jaká byla tvoje první kérka?

Takovej chcípák na voru bez voru a mám ho na pravim rameni.

4) Máš především černé tetování že? Proč jsi se rozhodl pro něj?

mám i barevný,řekl bych že tak half und half.

5) Jaké jsou motivy tvých tetování?

různý: mraky lebek,pavučin,vlaštovky,orlice,draci,pat a mat,nápisy…

6) Jak si tetování „vybíráš“ resp. Kde hledáš inspirace pro další obrázek?

budto chci náky moudro,tak hodim nápis,nebo vidim v bedně Pata a Mata a šup tam s nim…

7) Má pro tebe tetování nějaký hlubší význam, nebo se ti to „prostě líbí“?

jak co….

Jaké jsou reakce lidí z tvého okolí? Nemyslím jen přátel, ale třeba i kolemjdoucích nebo kolegů v práci?

já myslim,že reakce jsou vřelé až přátelské,každej se usmívá,nikdo se nebojí a neleká,všichni sou rádi že se mnou můžou pracovat,jít po chodníku,stát ve frontě…. D

9) Je nějaký druh nebo styl tetování, které se ti vyloženě nelíbí?

ORNAMENTY!!!!

10) Už víš jaká bude tvoje další kérka?

ted doděláváme hlavu,ladíme tam plameny,at to trochu vypadá.

11) Mohl, by jsi nám doporučit tatéra, kterého navštěvuješ nejčastějí?

to je různý,ale vyzdvihl bych práci Pežota z Plzně,má super studio,dělal mi kačera Duffyho na bradu a nemá chybu,takže za Pežotem do Plzně,určitě.

Nějaký pozdravy na závěr?

kdyby náhodou někoho kdo ti zavítá na stránky zajímalo,co budu dělat až budu starej,tak budu sedět v hospodě a pít rum…..