Mods se scházeli především v kavárnách, protože tehdejší anglické hospody měly otevřeno cca do 23:00, kavárny však byly otevřeny do ranních hodin, což znamenalo že času na zábavu bylo mnohem více a  kavárnybyly navíc úzce propojeny z jazzem a blues, který si Mods velmi oblíbili.

Mods také poslouchají moderní jazz, na který s oblibou tančí, ale blízký je jim i soul (především northem soul), ska, britpop, ranné R´n´B a později i 2-tone. Mods byli první bělošští návštěvníci na koncertech, kde se hrála zmíněná muzika ska. Jezdli si po městě na svých skútrech, které byly dovezené jak jinak než z Itálie. Byli to skútry především od výrobců Vespa a Lambretta a na jejich čelní skla si jejich majitelé moc rádi lepili svá jména. Tyto skútry se staly charakteristickou součástí  této subkultury, stejně jako znak Royal Air Force.

Francouzské a italské filmy, umění či časopisy, to všechno Mods sledovali, protože to byly nevyčerpatelné studnice nápadů a zlepšováků jejich stylu.

Někteří tento způsob života označují jako modismus. Toto označení se začalo používat, když publicista Pete Meaden pronesl větu: „Modismus je definice označující vedení čistého způsobu života za obtížných okolností.“ Mods byli na začátku svého vzniku někdy také označováni jako modernist (modernisté), tak se říkalo v 50. letech hudebníkům hrající moderní jazz, ale i jejich posluchačům. Prvním psaným příkladem termínu slova modernist byl román od Colina MacInnese, který vyšel v roce 1959 a jmenoval se Absolute Beginners. Tato kniha popisuje mladé anglické jazzové fanoušky, kteří vypadají stále skvěle a oblékají se podle poslední italské módy.Význam tohoto slova se však musí brát jako označení moderního jazzu a nemělo by se zaměňovat se slovem modernism (modernismus), který odkazuje na moderní umění, architekturu, design nebo literaturu.

Na začátku 60. let Mods soupeřili (a často se dostávali do konfliktů) s Rockery, tyto dvě naprosto odlišné subkultury se od sebe snažily co nejvíce odlišovat a dařilo se jim to. Mods byli stále uhlazení, upravení a zakládali si na vzhledu svého zevnějšku. Oproti tomu rockeři, kteří byli většinou z chudých rodin a nemohli si dovolit italské obleky jako Mods  se „Modům“ spíše posmívali za jejich zženštilý vzhled a tak si vytvořili vlastní módu, která jim zůstala dodnes. Těžké boty, kožené bundy, vysoko nagelované vlasy a jízda na silných motorkách. Prostě klasicky drsňácký vzhled Rockera. Drogy jim však byli cizí, i když si někteří „obyčejní“ lidé si mysleli a šířili mezi sebou opak, jen kvůli vzhledu rockerů, kteří šli „proti proudu“. Ale zpátky k Mods, samotné slovo Mod bylo od poloviny 60. let médiemi používáno pro všechno možné byť jen rádoby moderní nebo alespoň populární.

V 60. letech, kdy do Velké Británie emigrovalo spousty jamajčanů a mezi nimi i Rudeboys se subkultura Mods rozštěpila, díky hippies. Někteří z Mods začali brát drogy, ale jiní zatvrzelí Mods se proti tomuto svinstvu postavili a díky Rudeboys, se kterými se Mods potkávali na tanečních parketech ska koncertů, se prolnutím těchto dvou odlišných subkultur kolem roku 1967 dalo vzniknout takzvaným Hard Mods. Od té doby subkultura Mods pocítila jakýsi úpadek.

Znovuzrození však začalo v pozdních 70. letech ve Velké Británii, když se tisíce Mods účastnili shromáždění skútrů v místech, jako Scarborough nebo Isle of Wight. Tato obnova byla částečně inspirována filmem Quadrophenia natočeném v roce 1979. Mnoho nově vzniknutých Mod kapel byli ovlivňovány britským punk-rockem. V severní Americe, především v Kalifornii, zažili Mods znovuzrození až kolem roku 1980. Mods scéna v Los Angeles a Orange County byla částečně ovlivněna znovuzrozením 2-tone a ska v Anglii, za zmínku rozhodně stojí rozmanitost ras, které účinkovaly na této scéně, nejen černoši a běloši, ale i hispánci a asijci.

Značka Fred Perry je pojmenovaná podle nejslavnějšího britského tenisty narozeného v Stockportu v Cheshire roku 1872. Fred Perry, celým jménem Frederick John Perry vyhrál mistrovství světa ve stolním tenisu v roce 1929. Klasický tenis začal hrát až v 18 letech, což je na profesionálního hráče skoro pozdě. V padesátých letech vyhrál třikrát Wimbledon a pětkrát se stal mistrem světa v této hře, z toho čtyřikrát po sobě v letech 1934 až 1938. Fred Perry byl původem žid, měl dělnický původ a v 50. letech byl tenis v Británii výsadou vyšších vrstev, proto byl svými soupeři přehlížen. Právě proto ale chtěl dokázat nejen sám sobě, ale i celému světu, že na původu nezáleží a že tenis dokáže na vysoké úrovni hrát i obyčejný člověk z dělnické třídy. Frederick měl neobyčejnou rychlost, nejspíš i díky stolnímu tenisu, který hrával a měl skvělé reflexy a sílu. Jeho slabinou však prý byl jeho „backhand“.

V roce 1933 Frederick dovedl svůj tým k vítězství nad Francií v Davisově poháru, který vyhrála Velká Británie. V roce 1979 byl natočen dokument, v němž byl Perry považován za jednoho z deseti nejlepších hráčů všech dob, i když tento dokument byl o hráčích, kteří hráli ještě před érou Open tenisu, který začal v roce 1967.

V pozdních čtyřicátých letech Perry spolu s rakouským fotbalistou Tibbym Wegnerem vynalezli potítko na zápěstí a čelenku sající pot. Tak vlastně vznikla značka Fred Perry. V roce 1952 společně představili na Wimbledonu polo triko, které mělo velký úspěch, i když se prodávalo skoro do konce dekády jen v bílé barvě. Původní logo této značky byla dýmka, protože Fred byl jejím vášnivým kuřákem, ale Tibby byl proti, protože podle jeho názoru by byla značka díky logu méně oblíbená mezi ženami. Proto společně prodiskutovali několik návrhů a shodli se, že logo změní na dnes již nesmrtelný „poznávací znak“ této značky, vavřínový věnec vítězství (anglicky laurel wreath) vyšitý na levé straně prsou, ne nažehlené jak to bylo dříve například u značky Lacoste. Vavřínový věnec v antických dobách znamenal sílu a moc, krom jiného to byl původní znak Wimbledonu.

Bílé polo triko bylo na konci 50. let upravováno a přidaly se i různé barvy, které si oblíbili mods. Jeho košile se začaly těšit oblibě zejména v druhé půli šedesátých let. Fred Perry je značka dnes známá po celém světě, nejen díky svým kvalitním výrobkům od oblečení přes boty až po různé doplňky.

Firma je dnes ve vlastnictví japonské korporace. Mimo jiné dnes spolupracuje se světově známým tenistou Andym Murrayem a konkuruje například i takovým značkám jako je Benetton. Perry je dodnes posledním Angličanem, který Wimbledon vyhrál.

Na počest Freda Perryho stojí v Londýně u vchodu do Church Road v All England Lawn Tennis Club jeho bronzová socha, která byla postavena v roce 1984 u příležitosti 50. výročí jeho prvního šampionátu jednotlivců. V jeho rodišti je speciální 23 km dlouhá pěší trasa Fred Perry Way, která byla postaven čtvrtí Stockport. Vede nad Metropolitan a oficiálně se otevřela v září roku 2002. Cesta spojuje venkovské cesty a údolí řek s městskou krajinu a parky. Perry byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy v Newportu, Rhode Island v roce 1975. V Texasu v El paso je ulice pojmenovaná po něm. Frederick zemřel v Melbourne v Austrálii.

Sortiment shopu sahá od pomůcek pro bojové sporty jako jsou švihadla, kimona, bandáže, boxerské rukavice, pytle, trenýrky, chrániče nohou a hlavy, přes značková trička a tílka, kalhoty, kraťase, mikiny, košile, polokošile, bundy, boty, čepice, tepláky a různé doplňky jako peněženky, vlajky, kšandy, nášivky, ziny a knihy, přezky, opasky až po CD a DVD různých kapel a chirurgickou ocel, ve které Hardset prodává prsteny, piercing, náušnice, náramky a řetězy na krk.

Oblečení lze sehnat od všemožných světově proslulých značek, z těch nejznámějších například: Alpha Industries, Ben Sherman, Dr. Martens, Everlast, Fred Perry, Hooligan, Lonsdale, Pit Bull, Troublemaker a další. Hardset má samozřejmě i svou vlastní výrobu oblečení a doplňků pro dámy, pány, ale i ty nejmenší. Na internetovém obchodu lze využít i různých výhod v podobě bonusů díky výhradního zastoupení od „HARDSET Rebel´s wear“ a „RABIÁT records“ již při nákupu nad 500,-kč.

Kamenný obchod naleznete na adrese: Hardset Shop, Zábrdovická 22, 615 00 Brno, Česká republika. Obchod akceptuje všechny typy platebních karet. Otevírací doba je od Pondělí do Pátku od 10:30 až 18:00 a v Sobotu od 10:00 do 12:00, v prosinci obchod prodlužuje otevírací dobu.

V tetovacím studiu Hardset si můžete nechat udělat krásně vypadající tetování od opravdových profesionálů, kteří vyhráli ne jednu českou, ale i mezinárodní soutěž. Ve studiu si můžete vybrat z nepřeberného množství námětů a motivů, které můžete shlédnout v katalozích, ale i elektronické podobě. Pamatujte že tetování je nevratný krok a ponesete si ho na kůži celý život, proto je dobré zvážit tři základní faktory: Kvalitu, cenu a hygienu. Těchto tří faktorů se vám v té nejlepší podobě dostane v tomto tetovacím studiu, které má i své internetové stránky na www.tetovanibrno.cz.

A teď něco víc pro ženy, nehtové studio Markýzka je nově otevřeno od května a celý květen jste se mohli těšit skvělým zaváděcím cenám. V nehtovém studiu si můžete nechat nejen dokonale zkrášlit nehty klasickou manikůrou, modeláží nehtů a parafínovými zábaly, ale i prodloužit a zhustit řasy. To vše si můžete užít v originálním prostředí s příjemným personálem a vše v 100% hygieně. Nehtové studio má svou internetovou podobu na Facebooku a nejen tam, oficiální prezentaci najdete na studiomarkyzka.cz

Otevírací doba a adresa tetovacího a nehtového studia je totožná s adresou a otevírací dobou Hardset shopu.

Bělené kalhoty nosili a nosí skinheads už od svého počátku, tedy něco kolem 40 let. Můžete je vidět ve filmu This is England i na většině nejen dobových fotografiích. Bělené nemusí být jen kalhoty, ale třeba i riflová sukně nebo bunda, obě varianty jsou stejně oblíbené a snadno proveditelné jako bělené kalhoty. Takže jak tedy na ně?

Vezmete nějaké kalhoty ze kterých mají být ony „plísňáky“, nejlépe modré barvy s bílým základem, protože po vybělení budou mít bílé fleky. Když si na to vezmete třeba černé kalhoty, tak fleky na nich pak nejsou bílé, ale většinou jsou oranžové apod. Nejlepší je tuhle akci provádět někde venku na trávě před barákem nebo na podobném místě, protože savo má tendenci smrdět jak hippie, plus v případě, kdybyste kalhoty bělili třeba v garáži nebo jiných uzavřených prostorách, tak by vám to mohlo i trochu naleptat nosní sliznici.

Tak a teď k samotné proceduře – položíte si kalhoty na trávu, nasadíte si rukavice, vezmete savo na bělení a tam kde chcete mít fleky začnete na kalhoty nalévat. Pro větší pohodlí můžete na lahvičku se savem nasadit rozprašovač a na kalhoty ho nanášet stříkáním. Savem šetřit nemusíte, vždycky když proteče, chvilku počkejte, než namočené místo trochu víc oschne a lijte znovu. Je dobré pomoci savu do látky rejžovým kartáčem, ale moc na něj netlačte, stačí lehce. Když se vám kalhoty zdají podle vaší představy dostatečně vybělené, vezměte lavor  s horkou vodou a kalhoty v nich pořádně propláchněte. Nezapomeňte ani na vnitřní stranu, takže je po prvním kole praní obraťte naruby.

Pokud po propláchnutí v horké vodě nebude výsledek takový jaký by jste si představovali, celou akci se savem zopakujte. Pak kalhoty vezměte a alespoň dvakrát je vyperte v pračce, aby nezapáchaly po savu. Perte a chovejte se k nim jako ke každým jiným kalhotám, vybělením se jim nic nestalo a meteriál látky je stále stejně pevný. Nezapomeňte, každé jsou originál takže se nemusíte bát že soused bude mít stejně pěkné plísňáky jako vy.

Pravou a levou stranu obrázku berte z vašeho pohledu normálně, tak kde máte pravou ruku je pravá strana a tam kde levou, však vy už víte…

Nejdříve jedna malá rada, při tomto vázání tkanic se vám budou zevnitř bot tkanice potkávat a tak jak je vidět na přiloženém obrázku, tkanici neprovlékejte za tkanicí která jde nahoru, ale před ní, protože kdyby jste to udělali naopak, tak by se vám boty špatně utahovaly.

Na prvním obrázku je vidět že začátek vázání je klasický, obě strany tkanice provlékneme dovnitř. Pravou stranu vytáhneme hned v druhém očku, ale levá strana tkanice jde o jedno očko výš, tedy do třetí dírky od spodu.

Na druhém obrázku je vidět že pravý kus tkanice provlékneme druhým očkem od spodu z leva. Je to ta dírka, kterou jsme před tím vynechali.

Třetí obrázek ukazuje že levý konec tkanice, který je nyní výš, protáhneme protější dírkou, tedy třetí dírkou od spodu.

Na čtvrtém obrázku vidíme že konec tkanice, který je právě vlevo, protáhneme čtvrtou dírkou od spodu a pravý konec protáhneme pátou dírkou od spodu, vynecháme tedy čtvrtou dírku vpravo.

Pátý obrázek ukazuje že levý konec tkanice protáhneme čtvrtou dírkou vpravo, kterou jsme před tím vynechali.

Na šestém obrázku je vidět že tkanici vlevo, která je výš, protáhneme protějším očkem. Zde se začíná postup opakovat od začátku, ale stejně vám ještě ukážu, jak postupovat dál.

Sedmí obrázek ukazuje že tkanici vpravo, protáhneme šestou dírkou od spod, tedy první volnou dírkou.

Na osmém obrázku je opět vidět že tkanici vlevo protáhneme sedmou dírkou od spodu, což znamená že jednu dírku opět přeskočíme.

Na devátém obrázku je vidět že tkanici zprava, provlékneme šestou dírkou vlevo, tedy dírkou, kterou jsme vynechali.

Desátý obrázek nám ukazuje že konec tkanice vlevo, který výš protáhneme protější tedy sedmou dírkou vpravo.

Na jedenáctém obrázku je zřetelně vidět že konec tkanice, který je vpravo protáhneme devátou dírkou na botě, což v praxi znamená že na pravé straně opět vynecháme jednu dírku.

Dvanáctý obrázek ukazuje že tkanici, která je právě vlevo, protáhneme osmou dírkou vlevo.

Na třináctém obrázku je vidět že tkanici z leva, protáhneme do osmé volné dírky napravo.

Čtrnáctý obrázek ukazuje že tkanici vpravo, která je v deváté dírce, protáhneme devátou dírkou vlevo.

Na patnáctém obrázku je vidět že obě tkanice protáhneme křížem (proti sobě) v desátých dírkách, zavážeme a můžeme vyrazit do ulic.

On a jeho kolega Dr. Herbert Funck vymysleli jako první na světě vzduchový polštář v podešvi boty, který byl při chození velmi příjemný, ale to stále nebylo ono. Stále neexistovala žádná bota, která by umožňovala chodit například do práce i se zraněným kotníkem.

Proto tito dva doktoři vymysleli úplně nové zdravotnické boty, které ale potřebovali někde vyrobit. Vyhledali proto člověka  jménem William Griggs, který vlastnil továrnu v zapadlém anglickém městečku Wollaston, která se jmenovala R. Griggs. Griggsovi tedy Dr. Herbert a Dr. Klaus Maertens představili návrh nové zdravotnické obuvi z kvalitní silné hovězí kůže. Williamu Griggsovi se návrh nové „léčebné“ obuvi velmi líbil a 1.4. 1960 svět spatřil první 1460 (čtrnáctsetšedesátku), dodnes nejoblíbenější typ. Zajímavostí je že první 1460 neměla ocelovou špici.

Přišlo i zjednodušení a poangličtění názvu z Dr. Maertens na Dr. Martens. Jejich kvalita si velmi rychle získala mnoho příznivců, kteří dali své oblíbené botě přezdívku „věčné boty“ (EVER LASTING SHOES).  Přišel rok 1999 a s ním i nová kniha, která poukazovala na vliv této značky, kterou si oblíbili i mimo jiné zpěváci jako Paul McCartney, Elton John, Madonna nebo kapely Rolling Stones, Bee Gees, Jethro Tull, Depeche Mode, Red Hot Chili Peppers a další. Boty se také samozřejmě staly chloubou Skinheads, kteří nosí tuto oblíbenou „zdravotnickou“ značku bot dodnes.

Svého času byly Martensky dokonce zakázány nosit v některých hospodách a na fotbalových stadionech. Zejména díky okované špici, která působila při rvačce tržné rány a dostat takovou botou kopanec rozhodně nebyla (není) vůbec legrace. Tyto boty se samozřejmě dají sehnat nejen jako „těžké boty“ od 8 do 20 dírek, ale i jako tenisky, sandále nebo pantofle.

Firma časem přesunula svou výrobu z Anglie do levnějších zemí, jako je například Thajsko, Turecko nebo Čína kde se snížila výrobní cena boty, ale bohužel s ní klesla i její kvalita.

Za původem této značky se musíme vydat do staré dobré Anglie, konkrétněji do prvních let 20. století. Kult kolem Londsale má na svědomí Hugh Cecil Lowther (později lord), prezident National Sporting Club (národní sportovní klub), který měl na starosti organizační stránku boxerských klání a každý borec, který se stal šampionem a dvakrát se mu podařilo uhájit své vítězství, obdržel Lonsdaleův pás. Tyto pásy byly původně vyráběné z dvaadvacetikarátového zlata, později se přešlo na zlato devítikarátové. Tyto pásy jsou šampionům v boxu v Anglii udíleny dodnes.

Samotná oděvní značka nicméně vznikla až o padesát let později, když ji v roce 1960 založil (po uctivém svolení lorda z Lonsdale) bývalý boxerský šampion Bernard Hart. Značka se okamžitě uchytila a nosily jí takové hvězdy světového formátu, jakými bezesporu byl například Muhammad Ali, Mike Tyson, Lennox Lewis či Henry Cooper. O necelých deset let později ji začal nosit frontman mod kapely The Jam Paul Weller, čímž dal popud k tomu, aby se oblečení Lonsdale rozšířilo i mezi „civilisty“. Zhruba o dalších deset let později si Lonsdale „přivlastnili“ skinheads a začali jí velkou měrou nosit na úkor ostatních zavedených značek.

Problémy nastaly na počátku 21. století, kdy značku začali zneužívat neonáckové (převážně) v Nizozemsku a v Německu. Lepicí páskou přelepovali nápis tak, že bylo vidět pouze NS, popř. NSDA – zřejmá narážka na NSDAP (Hitlerova Národně sociální německá dělnická strana). Jako reakci na tuto silně negativní reklamu přišla firma Lonsdale s kampaní Lonsdale loves all colors, ve které se jednoznačně distancuje od těchto primitivních kreténů. Nutno říci, že relativně účinně, v poslední době na reportážích z demonstrací a pogromů Dělnické strany, Autonomních nacionalistů a Národního odporu vidíte značku Lonsdale jenom minimálně.

Trošku smutné je, že v roce 2007 přešla značka Lonsdale pod pařáty megakorporace Sports Direct, která vystrnadila výrobu z Británie do Thajska, Turecka, Pákistánu a dalších zemí, čímž kvalita oblečení značně utrpěla. Je tedy sice možné nakupovat oblečení za vskutku dumpingové ceny (v tzv. outletech), nicméně nemůžete počítat s tím, že by vydrželo na věky. Většinou se jedná o modelové řady pár let staré, s příklonem ke komerci a obrovskému logu značky na úkor kvality.

Naštěstí se dalo pár chytrých hlav dohromady a došlo jim, že redukcí kvality zákonitě musí dojít i k redukci zákazníků. Proto došlo k přesunutí části výroby do Německa, kde je kladen velký důraz na kvalitu. Produkty z německé řady jsou proto mnohem dražší, ale výrazně lépe zpracované a dá se předpokládat, že i nějaký ten pátek vydrží.

Slepou odbočkou se ukázala Italská linie, která sice byla šita z kvalitních bavlněných materiálů z kvalitním potiskem, nicméně pouze v menších velikostech, proto byla tato fabrika v roce 2008 uzavřena.

Pokud snad máte zájem o oblečení Lonsdale, přečtěte si tento článek – kde nakupovat oblečení.

Největší výběr a za suverénně nejlepší ceny je přímo v kolébce skinheads, ve staré dobré Anglii.

• V Londýně, na Picadilly Circus je velké sportovní středisko SPORTS WORLD s oblečením Ben Sherman, Fred Perry, Lonsdale, Umbro a mnoho, mnoho dalších. Kamarád mi z něj přivezl opravdu pěkné kousky, a ceny mi vyrazily dech: tričko za 5 liber, mikiny do 12 liber, boty okolo 15-20 liber, bundy za 20 liber. No není to krása a všech skinheadů ráj?  Ovšem tento obchod najdete i jinde, nicméně největší výběr je v této pobočce.
• Na stejném místě najdete pětipatrový kolos Lilly Whites, kde si jistě také přijdete na své. Pokud snad ne, vždycky se můžete pěšky vypravit do přilehlých uliček, kde není problém narazit přímo na tovární prodejny výše zmíněných značek.
• Další možnost je obchodní dům Harvey Nichols, který je určen pro movitější zákazníky, nicméně výběr tu je opravu veliký.
• Doporučováno je nákupní středisko Brent Cross Shopping Centre, Tk maxx, Selfridges, Mad House, Harrods a svými obchody proslulá Oxford st.
  

TIP: Pokud máte málo peněz a chcete za ně hodně muziky, doporučuji Tk maxx v Croydonu (jižní část Londýna). Bude Vám sice chvilku trvat, než se v tak obrovském obchodě jakž takž zorientujete, ale věřte mi, že to bude stát za to.

Pokud se Vám snad nechce cestovat, jistě nepohrdnete ani těmito obchody z českých luhů a hájů:

• Working Class Shop – léty prověřený e-shop s poměrně velkým výběrem
• Ultimate Shop – Velký výběr, příjemné ceny…
• Majesty – Velmi příznivé ceny, ale menší výběr.

Hlavně nenakupujte v náckovských obchodech, to se prostě nedělá. Pokud vlastně nevíte, co si na sebe vybrat, přečtěte si článek o skinhead oblečení. Pokud si i přesto nevíte rady, zkuste se zeptat v našem fóru, jistě Vám někdo rád poradí.