Nalodili jsme se v Písku do obytňáku a hurá směr Vyškov, kde se akce konala. Tentokrát jsme vyrazili v sestavě: Lísky, Janča, Michal (http://lonerider.skinhead.cz/), Karel a já, měl se přidat i Benedikt, ten ale svou účast na koncertě těsně před výjezdem odvolal. Hned začátek cesty proběhl velmi dobře, protože nám všem Michal koupil jako dárek na cestu lízátko Naopak náladu nám trošku zkazilo nehrající rádio, které celou cestu Michal zprovozňoval. Poslední zbytky dobré nálady zabila naše slavná dálnice D1. Naštěstí jsme jí přežili tak nějak ve zdraví a všichni jsme byli opravdu rádi, když jsme z ní sjeli a nevycinkali jsme si všechny zuby.

Po příjezdu na místo jsme si šli každý víceméně svou cestou, já čekal na Budweis Skins, kteří mi vezli lístek. Konečně dovalili, hospoda však byla ještě zavřená a tak jsme museli asi ještě půl hodinky počkat. Konečně se otevřela, pozdravil jsem známý xichty, hodil bundu do rohu, uvelebil se, však to znáte… Samozřejmě nesmělo chybět zakoupení trika a CD Condemned 84. Nedlouho po tom začala hrát první kapela Operace Artaban, která mě trochu zklamala, čekal jsem víc nebo jsem byl prostě jen ještě málo ožralej .

Po Operačce jsem vyvalil ven, nadýchat se čerstvého vzduchu a dát si žváro, ale koho jsem to ve dveřích nepotkal; za dva roky, co se po internetu známem jsme si domluvili nespočet srazů, ale vždy se něco posralo. Už jsem si začínal myslet, že je to jen jakýsi internetový výplod, ale opravdu existuje. Potkal jsem Gekona Prohodili jsme asi dvě věty, když  začali hrát The Riot, které jsem si užil, protože to bylo bohužel naposledy co jsem je slyšel  Zahráli perfektně a byli vidět že si své poslední chvíle na pódiu užívají, navíc pozvali i zpěváka z Condemned 84 na pódium, aby s nimi odzpíval jeden song. O další přestávce jsem s Gekonem dal ruma, pivko, žváro, poflirtovali jsme si prostě pohoda. Po chvíli ladění nástrojů začali hrát Mummy´s Darlings jako vždy svým songem Back to Attack, kterej je prostě pecka. Samozřejmě celé jejich vystoupení bylo pecka

O další přestávce následoval další rum s Gekonem a potom ještě jeden. Ano na přestávky jsem se začínal těšit čím dál tím víc Proběhlo seznámení Gekona s několika mími přáteli a začínal jsem si všímat že koncert se mění v boxerskou přehlídku. Jdu na WC, když co nevidím nejspíš polští skins ve vedlejší místnosti, po sobě házejí židle (asi aby řeč nestála). Na pódium nastupují Condemned 84, na které jsou nastoupeni snad všichni a spoustu lidí také pořádně poguje pod pódiem a zpívá texty. Válů odehrají cca 24 což je naprosto perfektní. Po ukončení tak dlouhého, ale opravdu dobrého vystoupení si myslím dávám ruma s Gekonem a pak už mi spoustu věcí splývá… Vím že tam padlo pár facek, řezali se tam i holky a při hraní plzeňské bandy Pilsner Oiquell dokonce i Pežot s Míšou seskakují z pódia. Po chvíli se však vracejí a odehrávají celé své vystoupení.

Po dohrání všech kapel různě somrujeme na sále, venku před hospodou atd.. Pivo už si dát nemůžu, protože majitelka už odmítá nalévat (prý jsme potom agresivní) a tak dostávám alespoň pěstí… Dovalím zpátky do karavanu s lahvovým Bráníkem, kterého si ještě vyprosím a je nás tam jaksi víc, než kolik nás přijelo. Ulehám a spím jako dřevo. Ráno po probuzení si jdeme nakoupit nějaké jídlo, vyhážeme všechny co přebývají z karavanu ven a valíme domů. Naše D1 nás probírá, čteme si své nově zakoupené ziny, prohlížíme CD a těšíme se domů.

Gekonovo verze

Už ve Vyškově jsem Papochouvi slíbil, že taky něco sepíšu… zkoušel jsem, to nešlo to, tak aspoň takhle, na pár řádcích zkrácená verze

Z Prahy jsme vyjížděli s částečným zpožděním, jelikož má drahá lepší polovička krapet zazmatkovala, ale nic hroznýho Naše sestava čítala čtyři členy – Gekon, Buchta, Andre, Aneta. Jeli jsme pohodovou jízdou, kochali jsme se, hrála nám dobrá muzika a za něco málo přes dvě hodiny jsme dorazili do Vyškova. Tady se s námi rozloučila Aneta, která šla řešit nocleh, zatímco zbytek osazenstva se vypravil na večeři, páč už nám kručelo v našich opečovávaných náccích. Krátce před sedmou jsme dorazili k Budvarce, zaparkovali kousek od vstupu a šli se veselit.

V Budvarce jsem byl prvně, a musím říct, že první dojem byl celkem slušný. Nebudu se bavit o kvalitě ovzduší, to je asi všude stejný, a klub, kterej by měl čistej, čerstvej a klimatizovanej vzduch by prostě neměl tu správnou atmosféru. Ve dveřích jsem se srazil s Papouchem, tak jsme si podali ruce, prohodili asi čtyři slova a šli každej dál svou cestou. Po Riotech, který jsem stejně ani moc nevnímal, jelikož jsem se pokoušel zorientovat v tom klubu, koupit si pívo, najít přítelkyni atd. jsem prostě na kapelu neměl moc času Poslední tři pecky jsem nicméně stihl, a už jsem chvátal ven, abych si aspoň na chvilku užil čerstvej vzduch. S Papouchem jsme si dali nějakej ten rumík, když už se chystali na stage Mummy’s Darlings, které jsem ještě nikdy naživo neslyšel, a přítelkyně mi furt básní o jejich zpěvákovi

Musím vyzdvihnout hlavně písně Back to attack (jejich zahajovačka), Lebensweg, Helden der strasse, No Compromise a hlavně 40 Years of Burning Hearts… Ještě před koncertem mi Buchta řikala, že doufá, že Wastl (jejich zpěvák) schodí košili. Když tam pochopitelně v průběhu koncertu učinil, nenápadně jsem se na ní podival, a ty jiskřičky v očičkách se mi ale kurva nelíbily Každopádně nejlepší kapela celýho večera, i když mi několik lidí potvrdilo, že oproti Motoráji tohle ještě byla slabota… No, po koncertě jsem lítal jak kripl, abych splašil od Wastla nejdřív podpis, posléze i fotku a pusu s mojí Buchtou, ale z nějakýho záhadnýho důvodu nechtěl vyměnit svoje tričko za moje šedý Patriot triko z Hardsetu. Kunda jedna

Následoval zlatej hřbet večera – Condemned 84. Na rovinu se přiznám, že mně tahle kapela nikdy moc neuchvátila. Znám asi tři písničky, z nichž jsem během koncertu spolehlivě poznal jenom jednu. Já nevim, nemůžu moc komentovat, pro mně to byla nuda, jejich extrémně dlouhej koncert jsem využil k doplnění hladiny rumů, piv, cigaret a chlazení celého těla pobytem venku

Po Condemned jsem se opět setkal s Papouchem, seznámil mě s pár lidma, například s Inženýrem Tomášem, autorem parádního článku Tak jak to tedy bylo, aneb zpátky do ’69. Rum, rum, pívo (ty jejich barmanky se sice snažily, ale stejně nestíhaly…). A už jsem slyšel Oiquelly! Ty jsem si poctivě vychutnal od začátku do konce hned vedle stage, dostatečně daleko od vožralýho Papoucha, kterej rozdával rány na všechny strany Komentovat výkon týhle plzeňský sebranky nemá smysl, paráda jako dycinky.

Po Oiquellech už mně ale začala přepadat únava, tak jsem sebral Buchtu (která tam nechala kabát), a šli jsme se zapsat do hotelu Dukla, škaredýho komančskýho paneláku, kterej byl asi 100 metrů vedle. Za dvoulůžák (oddělený lůžka) chtěli 750, kundy. Ale budiž… přišli jsme na pokoj, společnejma silama jsme vyrobili z dvou postelí jedno letiště, a už jsme chrápali… ráno hotelová snídaně, z který by se plešatej Zdenda Pohlreichů nejspíš posral, ale budiž. Před hotelem čekal Andre a Aneta, a tak jsme bez prodlužování vyrazili. V Praze jsme byli okolo poledne, a tím náš vejlet zdárně skončil Celkově to byla parádní akce, vyzdvihuju hlavně bavorský Mummy’s Darlings, který se rázem posunuly do mejch TOP 10 kapel:)

P.S: Ztracenej Buchtí kabát se nakonec našel, předevčírem dorazil do Prahy