Tato banda vznikla jak jinak než v Anglii v Hershamu. Bohžel dohledat rok vzniku kapely je zřejmě nadlický úkol – někde se uvádí rok 1976 a někde rok 1975, někde dokonce rok 1972. Kapela má na svých stránkách uveden rok 1975. Teď vám možná vrthá hlavou, proč má kapela ve jméně číslovku 69, když je vznik kapely datován o pár let později. Jejich název je odvozen od grafitů na zdi, které viděl člen kapely na zdi, kde bylo napsáno Hersham 69  (rok 69 poukazuje na vítězství v lize, které obhájil klub Walton & Hersham FC). Prvních pár písmen bylo ze slova „Hersham“ umazáno a vznikl tak dnes již legendární název – Sham 69.  Kapela hrála ve složení Jimy Pursley (zpěv), Dave Parsons (kytara), Dave Treganna (baskytara) a Mark „Dodie“ Cain (bicí). Mark „Dodie“ Cain byl po roce nahrazen Rickym Goldsteinem.

Sham 69 poslouchaly spousty pankáčů a skinheadů, a tak není divu, že tuto skupinu zná snad každý, kdo je „ze scény“. Kapela se stávala čím dál víc populárnější mezi „dětmi ulice“ avšak toto změnil rok 1978, když náckové začali napadat jejich koncerty a kapela přestává na chvíli koncertovat.

Roku 1978 kapela vydává své první album „Tell us the truth“ a ve stejném roce světlo světa spatřilo další album „That’s life“. Jejich třetí album vydané roku 1979 se jmenuje „Adventures Of Hersham Boys“. V tomto albu se členové kapely distancovali od toho pravého syrového punku, a proto je toto album trošku uneseno rockem, jaký hráli Rooling Stones aj. britské kapely. Kapela později vydala mnoho dalších skvělých alb. (Všechna alba jsou dostupná na našem foru – ZDE)

Na konci roku 2006 se kapela rozpadla kvůli neshodám Purseye s kapelou. Pursey nyní hraje v kapele DAY 21 spolu s Matem Sargentem, který hrál také v Sham 69 . Po odchodu Jimmyho Purseye se kapela znovu zformovala a dne 21.ledna 2008 se kapela oficiálně dala dohromady. Nyní kapela hraje ve složení Dave Parsons (kytara), Ian Whitewood (bicí), Tim V. (zpěv) a Rob Jefferson (baskytara). Sham 69 nedávno nahráli píseň pro Millwall FC s názvem „Millwall Boys“, která byla vydána dne 2. května 2010.

Zajímavostí je, že jejich snad nejznámější song, „If the kids are united“byl použit jako reklama na kampaň Mc Donaldu, což se nelíbilo Jimymu Prusleyovi, který je vegetarián. Další  zajímavostí je, že Sham 69 nazpívali pro anglický národní tým přezpívanou píseň „Hurry up Harry“ na podporu svého mužstva.  Text písničky byl pozměněn z „Jdeme do hospody“ na „Chystáme se vyhrát pohár“.

Kapela nedávno zahrála na Old punx festu, takže do komentářů můžete psát vaše zážitky. Slováci si můžou zajít poslechnout tuto legendu 20. října do Randal Clubu v Bratislavě.

Autorem tohoto článku je Rocky.

Cockney Rejects založili v londýnském East Endu roku 1977 Micky Geggous a Jeff Tunner. Sestavu poté doplnil Vince Riordan. Krátce po založení si jich všiml Jimmy Pursey z Sham 69, který kapelu podpořil a Cockney Rejects si svými písněmi brzy získali tisíce fanoušků po celé zemi. Už během několika měsícu tak nahráli a vydali na labelu Small Wonder svuj první singl, dnes už kultovní Flares and Slippers. Singl měl obrovský úspěch a krátce na to kapela podepsala smlouvu s EMI. S jejich dalšími hity „I’m Not A Fool“ nebo Bad Man trhali Rejecti veškeré anglické hitparády. Poté vydali desku s názvem „Greatest hits volume 1“ krátce po něm následovala deska „Greatest hits volume 2“. S těmito deskami se kapela proslavila po celé Evropě a získala si tak mnoho fanoušků z řad skinheadů a punkáčů. Po změně členů kapely následovalo další album s názvem „Greatest hits vol. 3“.

Cockneys hráli typický anglický punk po vzoru The Damned, Sex Pistols aj. Texty písní  se týkaly jejich každodenního života. Jak sami řekli v rozhovoru: “Texty odrážely každodenní život, střety v Terracies, jaký to je bejt sebranej policií, prostě život v zasraným městě bez budoucnosti.“ Dalo by se říct, že tato banda dala jméno skinheadské scéně díky songu Oi! Oi! Oi!, kde na začátku písní místo odpočítávání (one, two, three) zpívali Oi! Oi! Oi!.

Tato legendární skupina byla známá svojí přízní k anglickému fotbalovému klubu West Ham. Cockney Rejects nazpívali hymnu s názvem „I’m Forever Blowing Bubbles“,  která byla už dlouho zpívána fanoušky West Hamu. Na jejich koncertech často docházelo k různým potyčkám, často kvůli příznivcům fotbalových klubů. Cockney Rejects si svou oddaností k West Hamu nadělali spoustu nepřátel zvláště v Liverpoolu a Birminghamu. Stále více fanoušků se začalo od kapely distancovat a stále častější bitky jim znemožnily koncertování, ale skupina nadále vydávala desky. Další desky se odkláněly od jejich původního stylu, a proto se od nich začalo distancovat více a více lidí. Rejecti žili v těžkých časech až do roku 1985, kdy jejich desky nikdo neocenil a Cockneyové se dočista rozpadli.
Vzestupu se dočkali až později. Ku znovuzrození Cockney Rejects nepomáhali ani novináři, kteří nazývali členy kapely jako “ukrutné fanoušky West Hamu”,  jako krajně pravicovou skupinu nebo jako “německé hnutí”. Členové kapely toto odmítali  a ve svých interwiev Jeff Turner  vysvětloval, že mnoho jeho boxerských vzorů bylo tmavé pleti (např. Muhammad Ali). Cockney Rejects vydali své poslední album roku 2007 v G&R Londýn. Cockney Rejects vydali mnoho alb a i přes odklon fanoušků stále hrají a je to snad jedna z nejžádanějších kapel zahraniční scény. 1. června jste je mohli vidět v pražském klubu Futurum.

Autorem tohoto článku je Rocky.

Orlík vznikl koncem roku 1988 a rozpad kapely přišel v roce 1992. Důvodem k zániku kapely byl fakt, že cca 800 fašistů začalo hajlovat na koncertě Orlíku. Ti ale pouze přilili olej do ohně, protože celkové politické klima,  problematika nacistů, tvrdě hajlujících rasistů a časté případy různých pogromů jen nahrávaly k tomu, aby se kapela zřítila do záhuby. Daniel Landa spolu s Davidem Matáskem vydali v roce 1990 prohlášení, že pokud na jejich koncerty budou chodit fašisté a budou tam hajlovat, tak že přestanou koncertovat. A tak se taky bohužel stalo, dokonce nepomohla ani krátká odmlka, kterou si kapela dala až do konceru v Bzenci v roce 1991. Členům kapely pak podle jejich slov nezbylo nic jiného, než si jít každý svou cestou.

Orlík - kompletní sestava

Výše zmíněná alba Orlíku byla nahrána v roce 1990. Oi! (Miloš Frýba for president) a druhé v roce 1991 s příznačným názvem Demise! Název prvního alba vznikl díky televiznímu hlasateli Miloši Frýbovi, který byl pro některé skinheady díky své plešaté hlavě důvodem k nebývalému veselení. Dokonce mu založili fanklub, nicméně Frýba jejich recesi nikterak nepochopil a ani jednou nepřijal pozvánku na moderování slavnostních večírků. Obou alb se prodalo cca 180-200 tisíc kusů a tím si Orlík zajistil nesmrtelnost. Díky této kapele se začalo zpěvákovi Danielu Landovi přezdívat praotec skins v Čechách. Skupina se stala legendou na české hudební scéně Oi! a zůstala jí až dodnes.

Členové kapely byli: Daniel Landa (zpěv), David Matásek (kytara), Jakub Maleček (baskytara) a Martin Limburský (bicí), i když kapela začínala v poněkud jiném složení, Malečkovi a Limburskému předcházeli Petr Štěpánek,  Šimon Budský a Áda Vitáček.

Orlík začínal jako garážová  kapela, která se díky svým nepříliš vybíravým, tvrdým a někdy až agresivním textům (Všem), dostala velmi rychle nahoru. Texty byly jednoduché, úderné, trefné, vlastenecké a upozorňovaly nejen na problémy menšin v ČR. Když se do všech textů pořádně zaposloucháte, zjistíte že v žádném z nich není k ničemu nabádáno. Jako přiklad uvedu dvě písně. Již zmíněná Všem (který se nechaj utlačovat) v podstatě jen říká že napadený člověk má právo se bránit. A Bílá liga pouze upozorňuje na přistěhovalectví a nebezpečnost některých občanů. Píseň Dvojí metr zase poukazuje na obecně známý problém s pozitivní diskriminací. Nutno také poznamenat, že v době, kdy tyto písně vznikaly nikdo nemohl tušit, jak si současní náckové hesla jako Bílá liga, Bílá síla (která v té době nic neznamenala) oblíbí.

Ostatní texty poukazují  na českou hrdost, vlastenectví, husitství (členové kapely se hlásili ke Kališníkům, o těch si povíme v samostatném článku, již brzy), odpor k drogám a komunismu, ale i třeba lásku k pivu jako k národnímu nápoji a patriotismu celkově.

Kapela dokázala oslovit média a širokou škálu lidí, kteří se masivně začali angažovat v subkultuře skinheads. Ti velmi rádi navštěvovali koncerty kapely, nebyli však jediní, na jejich představení chodívali i obyčejní lidé, kterým se muzika líbila si rádi přišli na koncert poslechnout trefné texty. Kapela bohužel dala (ač nechtěně) podnět k vznikům tvrdě rasistických kapel jako byli kupříkladu Vlajka, Buldog, Hlas krve nebo Braník (jejíž členové byli později zatčeni za propagaci nacismu a rasizmu). CD těchto kapel byla těžko k sehnání na rozdíl od Orlíku, který koncertoval mimo jiné i s kapelami jako byli Hubert Macháně (mylně označována za první českou Oi! kapelu) nebo Tři sestry.

Názory lidí na Orlík se velmi liší, ale to že se stala legendární kapelou jí  už nikdy nikdo nevezme!